Červen 2013

Obrátil jsi mě naruby pro potěšení...

30. června 2013 v 20:17 | Arthurovo kotě |  Kočičí myšlenky a názory
Občas nevím, do které z pouhých dvou rubrik mám řadit článek, protože se to tak nějak prolíná. Nevadí, přejdeme asi k věci.

Jako bych vyhazoval starou hračku...

26. června 2013 v 20:47 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Člověk by si to ani nechtěl připustit, ale s holkama je všechno prostě těžké.

Tajná přání

22. června 2013 v 20:42 | Arthurovo kotě |  Kočičí myšlenky a názory
Není to zrovna krátká doba, co vím, že občas myslím na věci, na které bych neměl. Můj mozek je, myslím, až moc pracovitý. Moje představivost je v některých oblastech opravdu přehnaná, ale zároveň úžasná.

Arthure, já volám vás, očekávám vás

17. června 2013 v 20:05 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Tak, je to tady. Je to nové, neokoukané. Je to jako bych byl nový, ale nejsem. Kotě by mělo spustit o tom, jak vás vítá, jak doufá, že se vám tu bude líbit a hromadu dalších keců. Ale odpusťme si to. Není to moje první stránka.
Přestěhoval jsem se pouze z důvodu toho, že mi na druhou stránku leze mnoho lidí, které tam nechci. Nic víc, nic míň. A chci mít místo někde, kde se můžu bezpečně vyzpovídat světu, podávat svědectví o událostech v mém životě, přidávat myšlenky někam, kde je bude číst možná víc lidí, než jsem já a ... já.

Nepotřebujete vědět, kdo jsem. Ti, kdo to ví, s těmi se znám už z minulé stránky nebo odjinud. Nepotřebujete o mně vědět nic, poznáte mne až z dalších článků, které budu přidávat nepravidelně. Podle času a chuti psát. (Poslední dobou ta chuť není až tak velká. A jen tak na okraj nedělám velké korektury článků, takže chyby budou na denním pořádku.)

Rád bych rovnou začal tím, že bych se rozvyprávěl o dnešním dni.
Je pondělí (všichni víme) a místo toho, abychom byli ve škole, jsme byli na školní akci. V Rajhradě, kde jsme navštívili tři místa. Klášter, archív a taky Hospic. První dvě zmiňovaná nejsou nijak zajímavá.
Hospic je relativně depresivní záležitost. Pokud někdo neví, je to ústav, kam jsou lidé převáženi za účelem smrti. Jdou si tam prostě dožít několik posledních týdnů, než se zastaví jejich srdce a ulehnou do nekonečného spánku. Viděli jsme ty lidi přímo tam, viděli jsme nějaký dokument nebo co o celém zařízení. Příliš jsem to nevnímal. Měl jsem dnes náladu takovou, že se mnou nepohnulo absolutně nic. Tedy, dopoledne.
Celý den nebyl nijak zajímavý. Kromě toho, že bylo vedro, vedro, vedro. Potili jsme se v neskutečných třiatřiceti stupních na slunci, ještě jsme tam obcházeli, protože nikdo nevěděl, kde ten ústav je. Ale stavovali jsme se na zmrzku v cukrárně, na pivko, na oběd...celkově vzato docela dobrá stmelovací akce, akorát málo času.
Co mě zaujalo, tedy ne nijak extrémně, ale přeci jen trochu, byla restaurace knih v archivu. Mám celkově ke knihám docela blízko, zajímám se o výrobu a podobné věci, baví mě to. Výklad nám k tomu podávala postarší přívětivá paní, takže jsem i poslouchal. A pak si nás přebral jeden cvok archivář nebo co to bylo zač...
Když jsme se vrátili do Brna, jel jsem si s Danem domlouvat jednu prácičku. Přijel pro mě autem, takže po tom autobusu to byla příjemná změna. Minimálně se tam dalo dýchat.
Když jsem se vrátil domů za mým kocourem, už jsem vlastně nic moc nedělal. Cvičil jsem na břicho, protože bych měl, ale jíst moc nemůžu, léčím se...Pak jsem si dal (konečně!) sprchu a zakempil jsem u noťasu, protože kocour pracuje na něčem...nevím čem. Má toho hodně.

A nakonec, abych se vyjádřil i k titulku prvního článku a celkově k téhle stránce. (To jsem měl psát asi na začátek, ale nevadí.)
Jediné, co potřebujete vědět je to, že je jedním z mých oblíbených dekadentních a symbolistických pisálků. K němu se vztahuje vše. I název. I přívlastek kotěte.
Ještě jedna věc: ne, kontakty na sebe jen tak nevystavuji.

Tak, to bylo jen tak na začátek. Jindy budu vstřícnější (nedejte se oklamat, mám náladu víc než dobrou :)...).


xxx kotě