Tajná přání

22. června 2013 v 20:42 | Arthurovo kotě |  Kočičí myšlenky a názory
Není to zrovna krátká doba, co vím, že občas myslím na věci, na které bych neměl. Můj mozek je, myslím, až moc pracovitý. Moje představivost je v některých oblastech opravdu přehnaná, ale zároveň úžasná.


Předem bych napsal, že jsem šťastně zadaný. Tedy, víceméně. Když mě zrovna bije, tak to nejsou nejšťastnější dny, ale já ho miluju, takže ho nemůžu opustit. A on opravdu miluje mě.
Ale i přes to všechno občas myslím na to, že bych byl rád, kdyby na jeho místě byl někdo jiný. Asi nee na celý vztah, ale jen na určité...fyzické aktivity, prostě sex. Nemůžu si vůbec pomoct. Vím, koho bych chtěl, mám ho rád, on má pravděpodobně rád mě, ale to prostě nemůžu. Nemůžu ho znovu podvést. Už toho bylo dost. Podvádění, celé minulosti.
Ráno jsem se (opět) zamýšlel nad tím, co vím o jeho životě. Vím snad všechno. Možná je to špatně. Připadl jsem si na chvíli jako další do řady. Užívat si, něco tomu obětovat a jakmile začnu být nudný, tak pápá. A najdeme si jiné naivní kotě. Jenže tomu nevěřím. Kdyby to na mě jen hrál, tak by mi určitě nedovolil, abych s ním (zatím jen) rok bydlel. Nechtěl by, abych s ním byl napořád. Nechránil by mě před těmi všemi, co mají nutkání mi ubližovat, netrpěl by mi moje excesy v podobě řezání a bůh ví čeho všeho. (Neee, nejsem sebevražedné individuum, vůbec.) Stejně ve mně však hlodá ten pocit...měl přede mnou jen dvě vážné známosti. A s tím jedním se vídá do dnešních dnů. Pracuje pro něj. Prý ho vážně miloval, jenže on to nějak přestal opětovat. Brzy potom jsem přišel já. Co když ještě něco cítí k němu? Myslím něco víc... Co když jeden den přijde s tím, že se k sobě vrátí? Co bude se mnou? Nezvládl bych to. Jsem na něm závislý, jako jsou někteří třeba na cigaretách, čokoládě...
Abych naladil na veselejší notu. Včera večer k nám přijelo kotě. Hrozně se mi po něm stýskalo. Jakmile jsem uslyšel klíč v zámku, vystřelil jsem ke dveřím a rovnou na něj skočil. Popovídali jsme si všichni tři a pak šli akorát spát.
Nevyšlo mu to s jedním klukem. Když se vrátil, tak říkal, že se stejně nejvíc doma cítí s námi. Asi jsme si měli pořídit větší postel.
Dnes po obědě šli oba pryč a nechali mě samotného doma, teprve se mají vracet. Něco přede mnou tají. Snažil jsem se to z nich vypáčit, ale nepodařilo se mi. Bůh ví, co se zase děje. S nimi člověk nemá nikdy klid, ostatně se mnou taky ne.

Budu končit, asi si lehnu...a budu ležet, odpočívat. Opravdu to potřebuju.


xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama