Dej mi lásku

20. července 2013 v 18:22 | Arthurovo kotě |  Kočičí myšlenky a názory
Lidé, u kterých se předpokládá, že jsou schopní milovat, to neumí. Takových lidí je na světě hrozně moc.

Dnes v noci, tedy spíš nad ránem, jsem strávil vzhůru asi hodinu. Nebylo mi dobře, asi jsem něco špatného snědl nebo tak. Když jsem pak otevřel dveře, venku bylo světlo, svítalo. O půl páté ráno. A začal jsem si všímat, jak jsou i ty nejdelší dny hrozně krátké.
Dvacátého července. Je mi sedmnáct. sedmnáct. Pamatuju si, když mi bylo dvanáct a byl jsem zamilovaný. Když mi bylo dvanáct, jemu bylo dvanáct, bylo to ve dvanáct v noci...nebo ráno? Nedivil bych se, kdyby to bylo dvanáctého dvanáctý. Budu tě milovat vždycky nebo jen dvanáct let?

Byli jsme dnes v Brně, tedy ne přímo, ale v nákupní zóně Brno-jih (že se to tak nazývá, na to jsem přišel až dnes). Byli jsme v Kika, ani nevím, proč vůbec, nic jsme tam nekoupili. Ale přišla tam paní a měla na rameni obrovského leguána. Ta potvora byla neskutečně dlouhá. Klidná. Vyrovnaná. Trochu jsme to nechápali. Všichni, včetně zvědavých prodavaček a prodavačů, z toho byli na větvi, jen mně to bylo nějak jedno. Při každém doteku mě bolí obličej.
Dvaatřicítky jsou moc velké.

Některé ženy jsou krásné jen proto, že jsou namalované jako obrazy. Se spoustou svítivých barev. A někteří muži nejsou krásní, protože se nenarodili jako ženy.
V Česku pozoruji abnormální absenci vkusu. Nejhorší na tom je, že ty všechny nevkusné věci (=lidé) jsou stejné.

Mým největším hrdinou nebyl nikdy ani jeden z mých rodičů.
Je se mnou něco špatně. Všichni "staří" známí se změnili. Z děvčat jsou víceméně lehké holky, z chlapců nabušená monstra, která shání lehké holky. Jenom já jsem pořád stejný. Možná stejný jako oni...ale ne, to ne.
Mám něco zvláštního v krvi...něco...modrého.

Arthure, zachránil jsi mě.

A všechno je prostě jenom černé. Černá. Black. Schwarz. Noir. Ale touha je přeci červená jako krev. Nebo možná fialová, jako moje krev. Hlavně však zrádná.
Aliterace, absolutní Arthure.
Propukl jsem v nepochopený smích. Nepochopený, nekonečný, neutišitelný. Neuvěřitelný.
Němec, respektive geniální Germán, možná z části Angličan. Mými nepřáteli jsou namyšlení Francouzi. A taky Češi. Pařížská romance. Jeux du destin. Sehraní jako voda a oheň.

Možná, že výsada milovat je božská.
Možná, že nejsi tak božský, když nemiluješ.
Možná, že mě nemůžeš milovat, ani kdybys chtěl.
Možná, že jsem se jednou zmýlil...



xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama