Jíst či nejíst, to je oč tu běží

7. srpna 2013 v 11:10 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Ne všichni kocouři mají to štěstí (jako třeba můj přítel a 95 % populace, kterou vídám), že by byli vysocí. Mhm...a občas mě to štve.

Od doby, co jsem se zprasil na nějakých 73 kilo při výšce kolem 160 cm, se snaží hubnout a tak. Tedy, od mých třinácti, dejme tomu. Jo, vždycky jsem byl hrozně malé kotě. Někdy kolem čtrnáctého a patnáctého roku jsem se asi o deset čísel vytáhl, takže jsem vypadal hubenější, ale zároveň jsem k tomu ještě hubnul, že jo. Vytáhnout se za dva měsíce o deset čísel, no, taky to není nic moc, když pak se růst zastaví a vy skončíte na 175 cm forever. Hlavně, že váš přítel má skoro metr devadesát a ještě roste a to je starší. VŠAK PROČ NE, ŽE? - mindráky přeci nejsou tak hrozné.

Jak šel čas, já byl to víc než sedmdesátikilové prasátko (wtf, jak se z prasete stane kočka??), tak jsem začal cvičit. Ne nějak extra. Nějaké běháníčko, občas posilovačka, občas jsem se na to vysral, protože jsem neviděl účinky. Největší problém, proto jsem asi taky neviděl ty úbytky, byl ten, že jsem stále žral jako největší prase. Naštěstí, váha nešla nahoru, protože jsem se alespoň hýbal. Kdybych se dostal ještě na víc kilo, asi bych skočil z Nuseláku (za předpokladu, že by tam nebyly ty ploty bránící sebevrahům skočit). Po nějakém čase mi to došlo. A začal jsem dietovat. Okay, to bylo asi v devítce, když mi bylo k těm patnácti. Napřed jsem jídlo trochu omezil, stále jsem jedl nezdravé sračky a kdybych jedl věci z McD, tak bych pravděpodobně pokračoval bez výčitek. Potom jsem jídlo omezil daleko víc, však dvakrát denně jíst stačí, když se člověk pořádně nadlábne. Blbost, samozřejmě. Když jsem se najedl víc, než jsem si dovolil, šel jsem zvracet (dobrou chuť k obědu přeji), ale to brzy skončilo. Tedy, neskončilo to úplně, trochu to trvá dodnes, ale to později.

A tak, s minimem jídla, nějakým pohybem, kila šla dolů. No, ještě aby ne.
Byl jsem v prváku. Bylo mi asi patnáct a půl, měl jsem šedesát kil, svoji úžasnou výšku, kterou mám stále (asi tak těch 175 čísel) a myslel jsem, že je to v pohodě. Pořád jsem na sobě viděl špeky, do dnešních dnů je vidím, ale nebylo to tak tragické, ale co, jedna slečna o mně nepřímo řekla, že jsem tlustý. Nemusím rozebírat, že mi to srazilo sebevědomí ještě někam hodně daleko pod nulu. Začalo to znovu. Všechno cvičení, akorát ve větší míře, málo jídla, zvracení, kolotoč věcí, k tomu samozřejmě zvýšená frekvence řezání, bylo to prostě na hovno.

Řekla mi to v lednu. Do května, kdy jsem začal chodit se svým kocourkem, jsem zhubl dalších skoro deset kilo. Měl jsem tak kolem těch padesáti, někdy o dvě víc, o jedno...a říkal jsem si, že to bude dobré. Pořád to nebylo těch pětačtyřicet, ale když už se mnou byl ochotný chodit i kluk...

Během našeho vztahu jsem se vyšplhal až na 55, zároveň jsem byl ale schopný zhubnout na 47, to jsem byl opravdu nadšený, protože už jen dvě kila...jen dvě kila...(a padám k anorexii, hahaha) a budu mít vysněnou váhu.
Nikdy jsem se na těch 45 nedostal, pokud vím.
Šel čas...zase...a v posledních týdnech jsem měl tak 48. Spokojenost, dalo by se říct. To běhání a všelijaké sračičky, mě začalo i bavit, běhal jsem s kocourem (když ještě kouřil jak fabrika a poměrně dost hulil, takže to moc nedával), s jiným kocourem, s kamarádkou. Parádička.
Před prázdninami si pamatuju, že jsem měl i 52/3.

Takže, několik posledních dní jsem se nevážil v iluzi toho, že se cítím pořád stejně, že cvičím, nežeru jako hovado, tak se mi váha určitě drží (+-48). Dnes ráno dupnu na váhu...

53,1, vážení. Předpokládám (čti: doufám), že to je ve svalech. Jsem bečka, no co :D.

Přitom mám naprosto krásný jídelníček. Na snídani 4-5 kukuřičných plátků a půlka žervé, na svačinu nic (pokud nemám hlad) nebo třeba jablíčko/bílý jogurt, oběd například 70 g těstovin + zelenina/tuňák/špenát nebo 250 g ryby a 180 g brambor (což jsou tak 2 a půl menších brambůrek) etc., druhá svačina nic/bílý jogurt/kus okurky a na večeři něco podobného obědu, tedy těstoviny většinou ne. K tomu se hýbáme, 40 min - hodina kardia a potom posilovačka břicho, ruce, nohy, i když to bolí.

Pořád to nechápu. O svaly ani moc nestojím, ale kardiem se hubnou údajně právě svaly, takže to musím vyrovnat posilováním. Mám svého "osobního trenéra" (:DD), který říká, že si vedu dobře. Přitom, něco mi připadá špatně.
Nejhorší je vzdát se sladkého kromě ovoce.
Vysoká cena za zdravý životní styl.

Mimochodem, tohle jsem psal jen proto, abych si zkrátil čekání na oběd. A abych se pochlubil tím, jak jsem vyžraný.


xxx (vypasené) kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama