Září 2013

Jsem doma nebo prostě padám úplně sám?

29. září 2013 v 19:47 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Do odletu zbývá asi osm dní. Mám žaludek jako na vodě, jím jako hrozné prase (hahahaha, redukční dieta, znáte to), nemůžu se uvolnit, jsem ve stresu a sám ani nevím, jestli víc z toho, že se kurevsky bojím nastoupit do letadla (nepříjemné pocity z výšek, letecké katastrofy, teroristi, whatever idk) a nebo prostě jenom vím, že se tam někde ztratím a nedomluvím, unesou mě teplí Britové a budou mě znásilňovat. Ne, to ne. Znásilnění se přeci člověku nelíbí. Já Brity rád (btw. když už jsme u toho, doporučuji na oddech film Bílá vdova..."hahahahaha, ty jsi Skot!"..."na miloučkém, miloučkém kopečku").

Byli jsme dnes dopoledne nakupovat v Olympii. Nevím proč, prostě jenom tak, proč nejet nakoupit někam do prdelákovic, když bydlíme ve středu města, žejo. Byl tam jeden pěknej blond kocour, otočil jsem se za ním. A, tak trochu klasicky, dostal jsem pohlavek od přítele, že se nemám co koukat po jiných. Jako by snad někde měl nějakou potenciální konkurenci. (Jakože má, ale jen někdy...pššš.)

Chtěl bych jet do Mikulova. No, ne teď, teď je na to už asi moc zima, ale někdy na jaře, ve svěžím počasí, protože...noone cares why. Příští rok pojedu. Třeba v létě, když už budu mít řidičák a možná i auto. A taky mi bude osmnáct, žejo, budu svéprávný, všechno bude moje vina ještě víc než teď. Nemůžu se dočkat (pokud k vám náhodou nedoletěla ironie...dodatečně posílám). V Mikulově je totiž jedno krásný místo (jo, řeknu vám to). Byl jsem tam, už je to dlouho. To jsem byl ještě úplně malinké kotě, které měla maminka ráda, které nebylo teplé a všechno bylo takové idylické. No, skoro.

Došly mi prášky na břicho, do pár dní zemřu.

A tak i v Brně mám svoje místa. Většinou taková, kde se něco událo nebo tam, kde je prostě klid, pohoda, kus ráje uprostřed betonu a cihel. Třeba moje místečko kousek od baráku, kde se schází fetky přímo před očima spravedlnosti, žejo. Trochu jako fetovat ve škole, ne, že bych to nikdy nedělal.
Bydlet ve městě má spoustu výhod. Ale bydlet v Brně i nevýhod. Je to tu hrozně malý a všichni se znají. Jo, budu se tu asi pohybovat v utajení (a možná i půjdu míň vidět, když přestanu žrát věci po tunách).

Po čtvrtečním tělocviku, který jsem trávil s holkama klábosením (rozumějte, ony klábosily a já pěkně poslouchal, to mi jde), jsem zjistil, že lidé se nenávidí jen na základě názorů o blbostech. Já mám rád červenou, ty ne, takže tě budu nenávidět. Simple as that. A přoto mě nemá ráda ona, ta, co mi dělá problémy, whatever, o té tu psát nebudu. A přeci je taky nesmysl víra. Proč mít rád někoho, kdo něčemu věří a mně se to nezdá? Wut? Že je to na hlavu? Jo, my si to taky myslíme...
A prý že nenávist vzniká z bolesti. Když mě dělali, někde se asi objevila výrobní vada. Myslím jako ještě další, k těm, které už jsou potvrzené. Nenávist nevzniká z bolesti, ale z lidské podstaty, stejně jako láska a podobné. A všichni jsme příbuzní, protože na začátku byla jedna matka a ta matka porodila sedm matek, ze kterých jsme. Nebo nějak tak to bylo.

Že prý jsem jako auto při bouračce. Ze stovky na nulu brzdím za nula vteřin. Mám rád zkratky a numerická znaménka. Třeba plus. Aditivum. Přijdeš si speciální, že? Jasně.

Nemrznoucí směsi jsou na solné bázi, ne lihové. Sůl rozežírá hliník, prý že.

Proč se můj přítel neusmívá?

A koupil si ajfouna. Chtěl bych taky, nebudu tvrdit, že ne.
Stále mám šanci zhruba jedna ku sedmi milionům, že vyhraju ve sportce. Za předpokladu, že bych začal sázet.

Co je tak úžasnýho na holkách, které si odfotí prsa (která nemají, jen prostě stisknout ruce k sobě a dělají, že tam je jakože nějaká čárka), obličej jim nejde vidět, protože je celý pod make-upem a řasy tak výrazné až je to fuj? Nebo líp, sluneční brýle. V zimě, v létě, vždy, kdy nesvítí slunce. Swaggity swag, I want MCR back.

Proč se slabikáře pro prvňáky sázejí třemi cicery? Protože prvňáci jsou kreténi. Každá průměrná opice umí relativně číst už před první třídou a nepotřebuje k tomu písmo o velikosti bagru.

Macy a ti druzí, "písíčka", mají odlišné klávesnice, takže mačkám ctrl na poloze altu a doma se divím, že wut, ono to nejede (a posral jsem si nějak celý ntb, čiči, oprav mi to). Ale stejně ty nakousnutý jablka miluju, protože jsou milionkrát lepší než zasraný zasekaný okna. Padá systém, něco si přej. Padá wifi, něco si přej. Dělám práci, padá wifi, jsem nasranej, potřebuju to poslat.
Nebo si prostě něco píchni do zásuvky a vyhoď proud v celým baráku, žejo.

A učitelé odcházejí z naší školy, protože jsme dementi.

Přestaňte mi pod nos cpát ty namakaný modely s buchtama, dva mětry do výšky (dva metráky do šířky, ovšem svalů), naolejovaný s perfektními vlasy, oči, rty. Však oni se tak už probudí, to jenom my, obyčejní lidi, vypadáme po ránu jako kdyby nás třikrát přejela sekačka.
Nemám rád velký svaly. Jen velký penisy. Wut? To jsem nenapsal.

Tenhle týden nebudu čuchat pana učitele, protože tam skoro nebudu. Jen jeden den. Tomu se říká přijít o tři erekce v týdnu, hehe. Všechny pěkný učitele by měli zakázat.

Buď realista, vrať se do devatenáctého století. No, aspoň se tam docela elegantně oblíkali.

Prý když mě viděli s přítelem z dálky, tak si mysleli, že když mám namalovaný oči a trochu delší vlasy, tak jim vnuk přišel k rozumu a našel si babu. Ale kdeže, jen si pořídil skoro transvestitu nebo co.

Prostě nikdy nebudu příliš starý na rajskou polívku juniorku. A sponečky ve vlasech...

Minimální procento lidí ví, že čas (jako třeba půl jedné odpoledne) se nepíše s dvojtečkou, ale jen tečkou. Stejně to nikomu nevadí, protože digitální hodinky nás mystifikují. A lidi jsou taky jenom tupé ovce, co čučí na televizi, kde běží Šeherezáda nebo Ordinace. Přitom Southpark je vlastně, i když sprostý, hodnotnější seriál. A lidi taky nemají rádi britský humor (popřípadě i černý), protože je na ně moc chytrý.
Nebo tzv. "blond" chvilky. "Já jsem brokolice a vypadám jako strom. Já jsem ořech a vypadám jako mozek. Já jsem houba a tato hra se mi nelíbí. - Proč se houbě ta hra nelíbila? - Protože houba vypadá jako mužský přirození. - Jo? Aha...ale počkej, já v tom žádnou podobu nevidím! - Internet level n00b." Bych to trochu popsal jako metaforu.
Nebudu hrát LOLko. Budu číst k maturitě. (Případně naopak.)

Kluci/muži/chlapi/prasatamužskéhoroduželbohu se přeci nebudou holit v podpaží, protože nejsou buzny. Raději budou smrdět a pot jim v letních měsících bude stékat po chlupech a kapat na mě/jiné nebohé čistotné občany. Založme na fb fan stránku miluju brněnskou MHD. A celkově konzervativní ČR. A myslel jsem, že ksichtkniha je od třinácti, ale děti se tam běžně přiznávají k věku desíti a i méně let. Piskořata, co sedí na PC a ve čtvrté třídě neumí pořádně číst (lol, srsly, někteří s tím mají problémy i ve třeťáku na střední, jak vidím, i bez veškerých dysfunkcí).

Nepadělejte české bankovky, nevyplatí se to. Jsou lépe chráněné, než si myslíte. Jestli chcete padělat, padělejte dolary. Ne, že bych to zkoušel...

Devadesát pět procent (spíš i víc) mojí třídy neví, co znamená slovo sofistikovaný. Padesát procent z nich ho někdy použilo. Pětadvacet procent se trefilo tak, že věta dávala smysl. Zbylých pět procent, co to slovo znají, jsem já a teď už i můj přítel.

Matematika je exaktní věda, a proto v páťulínek nepíšeme písemky. Exaktní věda, ale postupů může být nevím kolik. Trochu jako chemie, však vůbec není rozdíl mezi tím, jestli se kyselina lije do vody nebo voda do kyseliny (opět když tak posílám dodatečně ironii, protože ti, co neví o chemii vůbec nic - větší nic než já - to nepochopili).
Naše matikářka pálí weed a každou volnou hodinu kouří, ale vadí jí, když si holky v hodině lakují nehty...přeci to svinstvo nebude čuchat.

Holky, přestaňte nosit legíny a krátký trička. Některým se z vašeho zadku sice postaví, ale je to nevkusné. (Co by v téhle republice taky člověk chtěl.)
A nenadávejte na tlustý holky v legínách. Když k tomu mají dlouhý triko/tuniku/podobné, tak je to v pohodě. V úzkých riflích hubenější stejně nebudou. Když krátké tričko, tak...komu není rady...
Kluci, začněte nosit aspoň mikiny, které mají nějaký tvar a neudělají z vás beztvarý pytel. A hip-hopu už taky odzvonilo, takže tepláky do středu města...ale fujka (jojo, já jsem strašná buzna. Aspoň mám ale vkus.)

Proč mě přítel rozmazluje? Protože mu dávám. Protože si to může dovolit. Protože chce. Baví ho to. Ha, děvčata, zlatokopky. Mám se líp než vy a vždy budu...

Jsem vyčerpaný, snědl jsem půl čokolády (mňam...), ještě se musím podívat, jestli platí zítřejší přednáška, něco málo napíšu, rozdělám si jeden koncept, umyju si vlasy a půjdu spát nebo se mazlit. Spíš spát, mám dost.
Tak zatím.


xxx (frustrované) kotě

Nejez, musíš být krásné

10. září 2013 v 22:19 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Nebyl jsem tu pár dní, možná týdnů, kdo ví. Nevím ani, co přesně je za den. Nebýt školy, asi nevím, co je za denní dobu.
Horším se.
Poslouchám smutné písničky. Pořád dokola těch pár stejných smutných. Proč poslouchat veselou hudbu? Která hudba je vlastně veselá?
Všichni říkají, že to bude dobrý, ale nebude. Všichni lžou. Já taky.
Když jsem ve škole, každý se na mě dívá divně, protože nosím sako. Nikdo jiný mého pohlaví po škole sako nenosí. No a co. Je to jenom zkurvený sako, kus hadru, který nosím, protože je tam zima, protože se mi líbí, protože v něm nevypadám tak tlustě. Protože se rád oblíkám elegantně. A ne každý taky musí skrývat svoje rány na rukách.
Nejsem šťastný.
Proč nejsou moje klíční kosti dostatečně vidět? A kyčle? Proč nemám pěkné vystouplé lícní kosti? A úplně ploché břicho? Proč jsem pořád tak tlustý?
Kamarádka mi řekla, že vypadám anorekticky poté, co jsem nabral čtyři kila na svalech.
Měl bych hladovět. Prasata mého typu si nezaslouží žít.
Jím příliš. Můj přítel nechce tlustého přítele. Asi už dlouho přítele mít nebudu.
Jako bych už toho neměl dost. Chci prostě lehnout do postele. Pár dní jenom tak ležet. Nic nedělat. Nikam nechodit. S nikým nemluvit. Usnout a potom umřít.
Proč mě každý nutí mluvit? Nestačí to, že se trápím sám? Je to málo? Musí se přidat i jiní. "Kotě, kotě, kotě, mluv se mnou, kotě." - A pak se třeba prodej. Sex je jen sex, sex nemusí znamenat city. Potom, po projevení, tomu můžeme říkat třeba AIDS. Podváděj. Ale proč? Protože chceš taky? Nestačím? To už jsem tak tlustý, že to nejde unést? Asi jo.
Proč jsou všichni ostatní pěkní?
Proč jsou drogy návykové? Proč prostě jen nepomůžou a potom nic? Skončím jako feťák, třeba.
Proč ostatní můžou brát lexaurin a jiné podobné léky a já ne?
Mám deprese a všem je to jedno.
Ono to přejde, vždycky to přejde, bude to dobrý. Jo, bude, na chvíli. Vždycky je to chvíli dobrý.
Je v pohodě brečet. K tomu pěkně sedět schoulený na záchodě a řezat.
Záchod je jediná místnost, kde se můžu doma zamknout.
Proč během dvou hodin můžu přibrat i kilo a půl po jednom menším jídle? Připadám si, jako bych měl problém s přejídáním. Jím moc. Jím moc a často. Třikrát je moc, moc často. V pořádku, mě už nic nezachrání. Můžu být tlustý. Ještě víc.
Proč jsem se vůbec začal řezat? Jo, vlastně, protože se mi pokurvil život. Občas jako kdybych zapomínal.
Proč nemůžu být krásný jako ostatní?
Několikrát jsem v poslední době slyšel, že sedmnáct (plus mínus pár let) je nejlepší věk v životě. Jestli je tohle nejlepší, co mě může potkat, pak nemá cenu se snažit.
Možná to jsou teď stavy spojené s nedostatkem energie a úzkostmi. Já to už od sebe ani pořádně nerozeznám. Zvlášť dnes. Dnes je mi extrémně mizerně. Takto mi nebylo moc dlouho. Já už nezvládnu dělat, že mi je dobře.
"Tak co, kotě? ... Kotě? Kotě, mluv se mnou!"
Proč? Proč dělat věci, které dělat nechci a nedělat věci, které chci?
Proč jsme se dnes ve škole bavili o potřebách člověka?
Proč je můj kocour v nemocnici? Proč tam raději nemůžu být já? V nemocnici jen ležet a koukat do zdi.
Proč najednou nic okolo mojí existence (včetně) nemá cenu?
Proč už se mi dávno nepovedlo zabít se? Vždyť ta lehčí cesta nemusí být vždy ta horší.
Možná mi prostě chybí láska. Nebo jistota. Důvěra. Podpora. Nebo ty dny, kdy jsem nebyl všem a všemu lhostejný. Kdy jsem nebyl jemu lhostejný. Když to bylo, že my proti světu, ne já proti světu. Když se po týdnu vrátil, plný energie, a sliboval, že to spolu zvládneme. Spolu. To teď znamená "já". Asi já a moje psychická porucha.
Štěstí možná je a možná není.
Láska je.
Koťátka jsou pořád roztomilá. Až na mě. Nedostatek sexu z nás pořád dělá lidi. Aspoň nějaké jistoty zůstaly.
Proč jsem tedy na živu? Asi sebekázeň, jinak si to vysvětlit neumím.
Chtěl bych být krásný, opravdu krásný.



xxx (vyčerpané) kotě