Když svíčky hořely...

4. ledna 2014 v 19:13 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Vánoce jsou pryč. Je další rok. Bude mi osmnáct. Probůh...Nechci nést plnou odpovědnost za vlastní činy.

Je jeden z takových těch pohodových večerů. Popíjím...ani nevím, co to je, pojídám, co mi přijde pod ruku, poslouchám hudbu, přemýšlím, co psát a co potom dělat. Přítel po obědě usnul a před chvílí se vzbudil. Budu zas sám doma.
Home alone watching Home alone. Jako vždy.
Naštvalo mě, že přes Vánoce pozastavili seriály. Chápu, že v TV, ale na netu?

Tento rok byl Ježíšek docela bohatý :). Viděl jsem celou rodinu (vyjímaje matky), Štědrý večer jsem trávil s lidmi, které mám rád, doma, v pohodě. Až na ten hysterický záchvat :D.
Zkrátka, dostal jsem hromadu hader (^^), hromadu výtvarných a podobných pomůcek ("láskooo, tys jim namluvil, že jsem nějaký kreativní nebo co?!"), , kosmetiku, plyšáky (♥), od rodiny peníze (jahůů) a od svého milého (mimo jiné) nádhernou něco jako scrapbook. Dělal to sám, takže je to top-dárek. Už asi stokrát jsem tím listoval za těch pád dní. Tolik fotek (po svátcích jsem hledal schovanou kameru a foťák v pokoji), o kterých ani nevím, že byly pořízeny. Popisky k tomu. A vůbec, víc než ten rok a půl. Snad půlka té knihy je víceméně obrázkové porno, haha.

Během tohoto volna jsme byli hrozně mockrát nakupovat. Mám tolik nových věcí, že bych měl být asi celý nový. Nejde to. Pořád jsem to jenom já. S mými chybami. Tak moc impulsivní.
V pondělí ve škole končíme brzy. A hned po škole půjdeme k psychologovi. Protože to přítel chce. Jsem zvědavý, jestli mi ten člověk řekne něco nového. Nebo jen to, co už vím sám. V úterý nebo ve středu půjdu provětrat nějaký oblek, zřejmě.

Začal jsem číst pořádně v angličtině. Jako celé knihy. Potřebuju se do začátku února zlepšit, protože budu na týdenním kurzu (se čtvrtými ročníky, úžasné). Ne, že bych na tom byl nějak špatně, ale oni mají o rok náskok.

Snažil jsem se o prázdninách vyhýbat zlým lidem. To je nemožné. Stačí vyjít ven na ulici a je jich tam hrozně moc. Tak tedy alespoň zlým lidem, které znám. Docela se mi to dařilo. Na Silvestra mi ale zavolal zlý člověk. Že prý si ho mám poslechnout, že udělal chybu, když ke mně nebyl upřímný, že by to chtěl napravit. Měl dost času se rozhodnout, jak bude jednat. Na napravování nehraju. Ne v tomto případě.

Taky jsem si asi skoro úplně otevřel přítele. Není nic lepšího, než milovat někoho, koho znáte do posledního detailu. Jsou na něm věci špatné, ale stejně ho miluju. Proč? Protože je jich milionkrát méně než těch dobrých.
On o mně ví taky prakticky vše. Akorát už od začátku.

Budeme předělávat bývalou (a vlastně i současnou) ložnici na pracovnu. Zítra pojedeme kupovat nějaký nový nábytek a toho starého se začneme zbavovat. Pokud nám tedy vyjde odvoz. Nemůžu se dočkat. Hrozně mě to bude bavit...předělávání.

Jdu už dělat zas něco jiného, takže prozatím končím.
(Brkl jsem si, docela hluboko, a znělo to líp než Oliver Sykes, co k tomu dodat...)


xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama