Dárek

10. února 2014 v 22:00 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Chytil jsem od spolužáka nebo od přítele nějakou bůhvíjakou nemoc, takže když se zrovna nedusím kašlem nebo zacpaným nosem, tak kýchám a kňučím. Jo a taky dělám školu, proč ne, že? Když už jsme u školy, tak jsem dnes utekl hrobníkovi z lopaty a měl bych mít minimálně dva týdny klid. Přesněji do pondělka po prázdninách.
Celý minulý týden jsem byl na kurzu. Dnes jsem se vrátil normálně do výuky a připadal si, jako kdybych tam nebyl půl roku. A je mi špatně jako mi dlouho nebylo. Jsem sám a nemám o čem psát. Za chvíli si vlezu do postele, přikryju se, pokusím se neudusit a snad usnu. Nebo nebudu spát. Na spánek není čas. Bude jaro. Já to cítím.
Už jsem od čtvrtka sám. Vik, kde je mu konec? A mým modrookým kocourům? A hlavně mému Romeovi?
Slíbil, že se brzy uvidíme. Kdy je brzy? Slíbil, že se do rána vrátí. Ale do kterého rána?
Chci spát. Už navždycky. V teple, v pelíšku, s ním. Už je čas? Až se vrátíš? Budeme spolu napořád? Vždyť jsi to slíbil. Jak poznám, že ?


xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama