Here, here in my head

16. března 2014 v 23:43 | Arthurovo kotě |  Kočičí myšlenky a názory
Zase mě přešla ta čtecí nálada. To jsem si chtěl koupit ještě dvě knihy, ale tak...to třeba zase přijde.
Romeo má příšerně pohodlná obří trička. Do dnes nechápu, proč si vůbec kupuje XL, když má velikostně tak...no, menší velikost. Podle toho, jak čeho. Třeba kalhoty má velké, protože je vysoký a některé menší mu bývají krátké. Má tak neuvěřitelně tenké nohy. Miluju tenké nohy. Klučičí tenké nohy. Kradu mu oblečení. K mámě domů jsem si vzal i jeho tričko, protože mi nedošlo, že vlastně není moje. A taky miluju, jak se na mě usmívá. Už jsem na to přišel, usmívá se, jen když mu něco dělá dobře. Proto se usmívá zásadně na mě. Je to trochu smutné. Všechno je smutné.

Rozhodl jsem se, že se nebudu vnucovat. Začíná se mi zdát, že spousta lidí (lol, prý spousta) mě ve svém životě nechce, i když by mi to nikdy nepotvrdili. Takže tedy, rozhodl jsem se, že se nebudu bavit s nikým. Kromě Romea, žejo. To je můj velký kocour, se kterým se bavit musím, nejen protože u něj žiju (a neplatím nájem...pak se člověk nemá cítit jako Alan Harper).

Zítra půjdu poprvé na brigádu, jakože opravdu pracovat. V pátek jsem tam byl, taky pracoval, ale to bylo tak mimo, abych nebyl nezdvořilý vůči jednomu známému. Třeba to udrží moje myšlenky u něčeho jiného než je to, jak chci umírat a trpět a nevím, co všechno. Vypadá to, že to teď není vůbec dobré. A mám Sinatra-večer. Docela velký skok ze SS. Ono to přejde, vždycky to přejde. Ale přechází to líp, když má člověk pocit, že je důležitý a není úplně k ničemu. Což...se mi už nestane, protože vím, že k ničemu opravdu jsem. Měl bych jít asi za psychologem, někdy, až zrovna nebudou potřebovat moje ruce na brigádě. Chci konečně slyšet, že jsem udělal pokrok. Že i když je to všechno špatné, všechno se mnou je možná ještě horší, tak to je pokrok a můžeme se hnout z místa. I just hate being stuck in here. Pravda mi otevřela veškeré dveře, které mohla, ale já si je asi zabouchl, protože se bojím. Romeo měl pravdu. Samotnému mi bude možná líp. Aspoň neuvidím, jak na mě lidi nemají čas, náladu a jak pro ně nic neznamenám, i když tvrdí, jak mě mají rádi...nebo aspoň nevyvrací, že ne. Předtím jsem byl bez lidí, bylo mi mizerně, ale aspoň jsem věděl, že spoléhat se můžu jen na sebe. Nemusel jsem poslouchat a číst plané kecy o tom, jak se všichni máme rádi, když to není pravda. Byl jsem jenom já, jenom moje problémy, jenom moje hlasy, ty hlasy v mé hlavě, které jsou tam zase. Nemusel jsem mluvit, ne nahlas. Oni mě slyšeli. Všichni, u kterých jsem to potřeboval. Pořád mě slyší. K čemu se svěřovat lidem, když ti to stejně neocení? K čemu? Neumí na to odpovědět. A na co si já neumím odpovědět? Já vím sám pro sebe odpověď na všechno. Nečelil jsem jinému fňukání, než tomu svému. What's the matter? Je v pořádku mít deprese, mít hodně depresí. Vždycky to bylo v pořádku, protože jsem zabil. Jak mám asi žít s tou vinou? Měl bych to všechno nahradit. Měl bych zaplatit svým životem, ale to můžu, až mě všichni nechají jít a jeden člověk mě pořád jít nenechá, protože chce odejít zároveň se mnou a teď zkrátka není teď správný čas na odcházení. Budu připravený, až budeme připravení oba. To je prostě fakt. Nemůžu odejít jenom napůl. Oko za oko, zub za zub, život za život.
Opravdu bych měl jít za psychologem. Ostatní lidi říkají, že to pomáhá. I když to není pravda. Mně to nepomáhá. Žádný člověk nepomáhá. To jenom ty hlasy. Říkají mi, co mám dělat. A moje druhá půlka. Ale hlavně hlasy. I'm pretty messed up again. Jak mi asi může pomoct někdo, kdo mě absolutně nezná? Někdo, kdo mě před několika týdny viděl poprvé. Někdo, kdo ani neví, že moje oblíbená barva je červená. Ale ty hlasy, ty jsou se mnou pořád. I když je neslyším, jsou tam. Ty ví, co bych měl a co ne. Necítím se dobře. Vůbec. Jsou to jen světlé chvilky, kdy je neslyším a potom zase ano, protože jsou mojí součástí a ví, co si v sobě nesu, stejně jako to ví moje máma a Romeo a já.
Nemám rád lidi. Ty hlasy mi to připomínají čím dál častěji.


xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama