Duben 2014

So c'mon baby be with me so happily

17. dubna 2014 v 20:42 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Dnes jsem byl v práci šest a půl hodiny, což je můj osobní rekord. Jednou dám možná i osmičku, však proč to nehecnout, žejo.
Zítra si asi udělám volno. Kocourek by chtěl a co já bych pro něj neudělal.
Jsem z celého týdne už i unavený. Dva dny po sobě jsem vstával před pátou (!), takže toho mám opravdu celkem dost. Chci se vyspat. Ani nevím, o čem bych měl psát. Lepším se. A není to psaním. Pan psycholog se mýlil, stejně tak ale i já. Jo, pořád píšu, o to nejde. Ale muselo se změnit i něco změnit. Každopádně, kocourek je na mě pyšný. To je důležité.
Konečně i vím, co přesně chci. Ne ve všech směrech, ale ve spoustě, kde jsem se pořád rozhodoval a vše odkládal. Je to fajn pocit, cítit se jistě, rozhodnutě.
Jsme si teď nějak ještě bližší. Jsme ve škole, někdy spolu, někdy ne, potom jdeme do práce (nebo jeden do práce a jeden domů), nevidíme se půl dne a potom se vítáme, jako kdybychom se neviděli rok.
"Tak už budeš končit? No tak, hrozně mi chybíš!"
"Lásko, polož to, potřebuju obě ruce na práci, ještě tak půl hodinky."
"A já ti přijedu naproti, jo?"
"Miláčku, já nestíhám!!"
"Hrozně rád tě slyším."
"Miluju tě, ale musím...přijeď pro mě, ahoj."

Já prostě nevím, jak dál psát. Je to dobře :)


xxx kotě

Take me home

13. dubna 2014 v 21:28 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Už je to chvíli, co jsem se ozval. Ne, že bych neměl čas, to mám, spousty, když potřebuju. Spíš nemám chuť psát bláboly, které si akorát já čtu sem tam. Děje se všechno, děje se nic, jako obvykle. Dny jsou týdny, týdny jsou měsíce, měsíce roky a mě to nebaví.
Od paňčelky kosti jsem si půjčil Kafku, tak jsem zvědavý, kdy se do toho pustím. Asi v úterý.
Je mi smutno. A to mi dnes bylo dobře. S večerem přichází smutek. Není to nic moc, co si budeme nalhávat.
Minulou noc jsem se postavil mezi Romea a jeho práci, že si má vybrat. Tak si vybral mě a omluvil se mi. A když jsme potom skončili, tak mi poděkoval. Že prý za to, že jsem s ním, že jsem mu to dovolil. Jako bych měl na výběr, když ho miluju, žejo.
Přemýšlím, že nepůjdu spát.
Minulou noc jsem všechno pokazil. "Můžeš mi říct všechno, co máš na srdci."
A problém je v tom, že on to udělal a dneska se mi skoro nepodíval do očí. Protože se cítí blbě. Má snad proč? Nemá. Jenom se cítí zranitelný, protože se mi úplně otevřel, což obvykle nedělá. Ještě to nikdy neudělal tak, jako minulou noc. Minulá noc byla kouzelná. Přinutila mě ho milovat ještě víc. Chci ho milovat víc. Potřebuju ho milovat víc.
Prý mám zas chodit k psychologovi. Mně to přišlo hrozně vtipné. Lepším se. Proč bych nemohl? Třeba to je...možné.
Brzy to bude dva roky, co jsme spolu. A jsme oba úplně jiní. Lepší.
Občas říkám věci, kterým nikdo nerozumí. Možná je říkám pro sebe.



xxx kotě

you wreck me

4. dubna 2014 v 21:55 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Tento týden byl až nekonečný. Ne, že bych si na něco stěžoval, jenom jsem (byl) nemocný, takže jsem nechodil do práce, ale dělal jsem jiné věci. Například teď před chvílí jsem napsal a odeslal slohovku paňčelce kosti. A v pondělí jí jdu vrátit Nebe pod Berlínem, které mě nějak moc neoslovilo, protože...mám zkrátka jinačí názory na některé věci a některé, které byly v této knize, se mi nelíbily. Taky nepreferuji tento "jaksemluví" jazyk v knihách. Úbán a esbán. No to víšžejo. Protože rockeři (atp.) musí být jen zákonitě hovada, která chtějí babám vyšukat mozky z hlav, notovíšžejo. Možná tak ti staří, dnešní jsou dost často jiní, řekl bych.
Mám za sebou teď taky spoustu letáčků (byly tááák krásné) a podobných serepetiček, které nikoho nezajímají, protože to stejně každý hned vyhodí a jde dál.
Upřímně se celkem těším na pondělí. Ani nevím, proč. Zítra pojedem s kocouřiskem na chvíli pryč, což je fajn. Pohádali jsme se, byl jsem uražený, ale teď už zas nejsem, protože když mi slíbil, že mi to vynahradí, tak jsem mu nevěřil, ale on to fakt splnil.
Taky jsem se viděl s mým velkým kotětem. Vše jsme si nějak vyříkali a mám ho z části zpátky. Ačkoli, on teď nemá moc času, protože za chvíli maturuje a občas k tomu ještě pracuje. Když jsem se ho ptal, jestli taky dělá to, co můj kocour, tak prý ne. Ptal jsem se ho jak to a on mi řekl, že na to není prý dostatečně chytrý, ale já bych to dělat mohl. Tak jsem jen mňoukl, že nechci, že si raději budu dělat na svém expedičním za třiapadesát na hodinu, že mi to vyhovuje a že mě to vždy unaví, tak nemám tolika času myslet na sebevraždu. On na to, že to chápe a je dobře, že se snažím být dospělejší (what a bullshit).
Zpíval jsem písničku od Miley Cyrus. To jen tak k tomu titulku. Ono je těžké si to nezpívat, když to v rádiu jede během dopoledne pětkrát.
A rozhodl jsem se, že si navrhnu nový přebal na knihu. Jen tak, pro radost. Ale asi ne příští týden.
Mám hlad, asi se najím. I když netuším, jestli tu něco máme.


xxx kotě