So c'mon baby be with me so happily

17. dubna 2014 v 20:42 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Dnes jsem byl v práci šest a půl hodiny, což je můj osobní rekord. Jednou dám možná i osmičku, však proč to nehecnout, žejo.
Zítra si asi udělám volno. Kocourek by chtěl a co já bych pro něj neudělal.
Jsem z celého týdne už i unavený. Dva dny po sobě jsem vstával před pátou (!), takže toho mám opravdu celkem dost. Chci se vyspat. Ani nevím, o čem bych měl psát. Lepším se. A není to psaním. Pan psycholog se mýlil, stejně tak ale i já. Jo, pořád píšu, o to nejde. Ale muselo se změnit i něco změnit. Každopádně, kocourek je na mě pyšný. To je důležité.
Konečně i vím, co přesně chci. Ne ve všech směrech, ale ve spoustě, kde jsem se pořád rozhodoval a vše odkládal. Je to fajn pocit, cítit se jistě, rozhodnutě.
Jsme si teď nějak ještě bližší. Jsme ve škole, někdy spolu, někdy ne, potom jdeme do práce (nebo jeden do práce a jeden domů), nevidíme se půl dne a potom se vítáme, jako kdybychom se neviděli rok.
"Tak už budeš končit? No tak, hrozně mi chybíš!"
"Lásko, polož to, potřebuju obě ruce na práci, ještě tak půl hodinky."
"A já ti přijedu naproti, jo?"
"Miláčku, já nestíhám!!"
"Hrozně rád tě slyším."
"Miluju tě, ale musím...přijeď pro mě, ahoj."

Já prostě nevím, jak dál psát. Je to dobře :)


xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama