Puzzled

25. června 2014 v 21:58 | Arthurovo kotě |  Kočičí myšlenky a názory
Jsem pořád unavený z nenávidění se. Nebaví mě to. Jediné, co už teď chci, je to, aby můj kocour byl šťastný, abych mu neubližoval.

Moje snaha nacházet si pořád kamarády je absolutně marná. Já už jsem s tím smířený. Ani mě to nebolí. Protože necítím nic.

Býval jsem naštvaný, smutný...ale teď mrtvo. Jsem definice mrtvého. Jako lidi, kteří se zblázní a už uvnitř prostě nejsou. Jsem tam? Jsem jen potlačený?

Vždycky jsem si říkal, že bolest je ukazatelem, že jsem naživu. Žádná bolest. Bolest je pryč. Před chvílí tu byla, už tu není.

Proč? Protože na mně nezáleží.

Protože jsem zbytečný.

Protože jsem mrtvý.

Chyběl jen malinký kousek a všichni jsme mohli být šťastní. Kromě něj. Protože on mě tu jediný drží.

Nemůžu vzlétnout. Utrhl mi křídla. Desítky let v pekle. Desítky let živý.

Na světě je tak málo lásky.

Myslel jsem si, že jsem přežil. Myslel jsem, že to přejde.

Občas myslím hrozně špatně. A na špatné věci. Občas se zlobím na lidi, na které bych se zlobit neměl. Jenže to už je pryč. Už se nemůžu zlobit. Už jsem vyrovnaný. Všude je mír. Po smrti je mír.

Energie nemizí. Energie není v klidu. Znamená to třeba nový život a nebo novou smrt.

Třeba je to jen klinická smrt. Klinická smrt toho uvnitř.

Že prý to bude všechno dobré. Že se nemám bát. Že mám otevřít dveře. A on plakal. A já plakal. A byl jsem živý. Všechno to bolelo. Polykal jsem prášky, dělal jsem do sebe rány. Zvracel jsem. Pil jsem démony. Všechny ty slzy...to ze mě vytékal život. Pak jsem křičel a on křičel. Vyhrožoval. Svoje výhružky splnil. A zrcadla jsou pryč. Kromě jednoho. Říkal různé věci. Že mě miluje. To tolik bolelo. Že je mu jedno, jak vypadám. Že mě nemůže ztratit. Že mě potřebuje.

Kolika lidem jsem asi ublížil...

Na světě je tak málo lásky.

Vytáhl jsem zrcadlo. Je smutný pohled na to, co zbylo z mladého člověka.

A on miluje schránku. A to bolí. Moc to bolí. Proč jsem živý? Když mám být mrtvý. Ty slzy tam ještě jsou. Tečou. Pořád. Protože na světě je tak málo lásky. Ale v mém světě je láska. Jsou slzy. Je život. Je bolest. Protože když si vybavím jeho tvář, tak tam vždycky bolest bude. A taky láska.

V mém světě je tolik moc lásky. Jen musím najít ty, kteří budou ochotní ji přijímat.



xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama