seven thousand miles for love

30. srpna 2014 v 23:45 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
...a když se věci začínaly vyvíjet zase dobře, oznámil princ princezně, že nebude skoro doma, protože musí hodně pracovat, aby měli na fajn dovolenou, kterou plánují a vše, co potřebují, však ta rekonstrukce královské koupelny není zadarmo a co teprv další úpravy a náklady spojené se stěhováním, útrata za auto a podobné.
"Když já potřebuju jenom tebe, princi," odporovala princezna, ovšem zbytečně. Princ je zvyklý na svůj celoživotní standard typu "mám všechno, co chci a potřebuji". A tak se smutná princezna zabořila do polštáře a chvíli bylo ticho.
"Kdybych mohl, pohnul bych pro tebe nebem. Ale život není pohádka," pošeptal princezně do ucha princ a přitulil se k ní.
"Já vím," přikývla princezna a obrátila se zpátky k němu. Byla si vědoma toho, že princ svoji práci bude dělat, protože ji miluje, že bude pořád takový, jaký je. Na tom přece není nic špatného. Lidé se nemění a u něj to je jenom dobře. Nikdo po nikom nemůže chtít, aby se vzdával věcí, které miluje.
Princezna si uvědomila, že by měla dospět. Jenže ona to nikdy nechtěla. Měla by vědět, že se brzy s princem zase uvidí, že budou spolu. Ona nemůže. Nevidí to. Co když se stane něco špatně? Co když to byl poslední pozdrav? Co když...je to všechno jenom sen? Kde je realita?
Princ odešel do práce. Princezna, sedíc sama v opuštěném pokoji, nechala rozeznít hudbu a jen čekala. Za jak dlouho se vrátí?
Princezna se nudila. Snažila se dělat všechno možné, ale nic není správně, když její princ není po boku. Nic nemá řád. Všude je chaos, i když se vše zdá naprosto stejné jako vždy. Má totiž problém v hlavě. Jediné myšlenky, které se jí honí hlavou jsou ty, které se týkají jejího milovaného prince. Přečte kus povídky..."a jak by to asi bylo, kdyby to bylo o nás?" - proletí jí hlavou. Umyje nádobí..."zajímalo by mě, jestli mu ta snídaně ode mě chutnala.". Kouká na seriál..."na to jsme se přeci měli dívat spolu!"
Princezna přemýšlí a na chvíli usíná.

Když se vzbudí, je v realitě. Není princezna. Je obyčejný osmnáctiletý kluk. Leží v posteli, objímá polštář svého milovaného a cítí z něj ještě jeho parfém. Koukne se okolo. Je v jejich ložnici. Není to hrad, je to obyčejný byt plný neobyčejných zážitků. Koukne se na mobil, kolik je hodin a vidí, že má zprávu, která je od něj.
"Hrozně mi chybíš, doufám, že jsi hodný a vše je ok."
Tak odepíše. Že je hodný, ale vše je špatně. Že mu moc chybí a nemůže bez něj být. Že být bez něj je jako být bez vody. Že se musí vrátit.
Načež mu přijde odpověď, že se vrátí, ale ne hned, až za pár hodin. Že si to přeci vysvětlili.
Přijme příchozí hovor. Slyší ho. Okamžitě mu říká, že ho miluje. A že ho naučil létat. Že poletí spolu. Říká všechno, co ho napadne, jen aby ještě mohl slyšet jeho hlas, aby nezavěsil. Když ho slyší, vše se zdá zase lepší. A tak mu milovaný slíbí, že přijde dřív, protože to bez něj nemůže vydržet.
Čeká. Miláček nikde. Hodinu, dvě, pět...ozve se telefon a omluvy. Že už ale vážně půjde. Že je unavený a že musí být spolu. Že ho nikdy nenechá odejít.
Zaslechne klíče v zámku.
Svět je krásný.
Místnost najednou nevypadá tak opuštěně.
Svět není černobílý.
Je šťastný.
Opravdu šťastný.
Jako je teď až neuvěřitelně často.
Všechno díky lásce.
Z lásky je živý a z lásky zemře.



kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Komentáře

1 Gabe Gabe | Web | 31. srpna 2014 v 12:44 | Reagovat

Pekná poviedka. :)

2 Markeet Markeet | Web | 1. září 2014 v 18:07 | Reagovat

Ahoj :-) soutěž skončila a já ti opravdu moc děkuji za tvojí ochotu a hlasy :-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama