The great dream

24. srpna 2014 v 21:17 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Ono to vypadá, že mám čas jen takto o víkendech, ale to není pravda. Jen přes týden mám docela vypnutý mozek a nemůžu psát články, protože by nedávaly smysl. V tu neděli se přeci jen trochu snažím a docela to jde.

Je neuvěřitelné, že za týden a kousíček půjdu do školy. Pořád se mi nechce. Říkám si ale, že to nějak přežiju.

A vlastně, proč vůbec píšu? Tento víkend byl poměrně náročný. Ne, že bych se nějak přetrhl prací, včera jsem měl ráno akorát jízdu a potom jsem přežíval v bolestech a v deset v noci jel do nemocnice, protože to prostě nešlo a dnes, dnes jsme byli na procházce a potom odpočívali. To jsme jen leželi a koukali na seriál a potom jsme hráli hru.

Včerejšek byl celkově zajímavější. V noci na sobotu se mi zdál úžasný sen. On dějově o ničem moc nebyl. Byl jsem tam já (moje hezčí verze teda), můj kamarád a potom jeho přítel, kterého nějak zvlášť neznám (také jeho hezčí verze). Můj kocour tam vůbec nebyl. Byli jsme na nějaké zřícenině, byla tam spousta vody a strmých svahů (a skal). A kamarád zmizel, takže jsme zbyli já a ten jeho kluk. Byl jakýsi kouzelný. Jak ho v realitě moc nemusím, tak ve snu byl opravdu úžasný. Měl krásný úsměv, cítil jsem se s ním úplně dobře. Cítil jsem se s ním úplně volný. Nebál jsem se těch výšek a skal, jenom jsem ho následoval. A bylo hrozně krásné, jak byl šťastný a jak jsem se já konečně cítil volný a on taky. Jako bychom mohli létat. A taky jsme skoro létali. Asi jsme ještě úplně nevěděli, jak na to, ale on už na to přicházel a kdybych se neprobudil, zřejmě by na to asi i přišel.

Takže, bylo úplně jasné, že jsme byli oba po smrti. Protože jsme byli oba krásnější, než reálně jsme. Proto on byl šťastný. Já toho kluka neznám. Nikdy jsem se s ním nebavil, znám ho jenom z vyprávění a ještě ne nějak moc. Ale mám pocit, že on na světě není šťastný. Že ho tu sice něco drží, ale kdyby toho nebylo, byl by rád mrtvý, aby mohl být volný a šťastný. Tak trochu jako já. Vůbec se mi nelíbí, že jsme si takto podobní (jsme? jo, jsme, já to totiž nějak cítím), protože já to nechci. Nelíbí se mi, že bych byl jako on. I když, jsem si zase (díky tomu pocitu) tak nějak jistý, že on je úplně dobrý člověk, někde tam hluboko. Že je tam čistý a mohl by být šťastný stejně, jako byl v tom mém snu. Dalo by to ale hodně práce.

Ne všichni lidé mají na to, aby se pokusili vytáhnout na povrch tu svoji čistotu. Lidi obecně se nemění, pokud opravdu nemusí. A to stejně není změna, je to jen takový převlek.

Co se mi ale líbilo na tom snu, bylo to, že jsem se probudil vyrovnaný. Já se každý den probouzím se starostmi, co se bude dít, co máme v plánu. Nebo jsem zmatený, že nevím, co je za den. Ale včera ne. Včera jsem se vzbudil a ležel. Bylo mi dobře. Skoro nikdy mi nebývá takto dobře. Já jsem totiž tak celkově hodně ve stresu, i když nemám závažné důvody. To prostě jen ten nevyzpytatelný život, kdy musím předem přemýšlet nad tím, co se podělá a mít alternativní plány. Snažíme se pořád plány dodržovat na sto procent, ale někdy to nevyjde. A potom, až to půjde, přestaneme plánovat, ale kocourek říkal, že to zrovna brzy nebude. Jeho úsudku já věřím. Taky se necítím na náhlé změny. Aspoň ale tentokrát už víme, co a jak dělat a nedělat. Občas mě hrozně mrzí, jak je to se mnou těžké, ale potom mi kocour řekne, že to stojí všechno za to a že se tím nemám trápit. Tak se snažím se netrápit (což mi nejde) a přežívat co nejvíc v klidu (a to mi taky nejde).

Takže...se ozvu zas někdy, až mi to bude myslet. Čeká mě další náročný týden, kdy budu mít nějaká vyřizování a jízdy a nevím, co všechno ještě. Vyloženě klid, no.



xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama