Září 2014

put me out like a cigarette

27. září 2014 v 15:51 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Kde jenom začít? Tolik věcí se děje, tolik nežádoucích věcí...mě to trápí, každou chvilku. Když už si myslím, že se to lepší, tak mě zase popadne stav, že to lepší není, že je to pořád stejné a nikdy se to nezmění.
Snažím se postavit svoje kostičky v hlavě tak, jak byly, jenomže sotva se to začne podobat, něco se mnou zatřese a jsou zase rozházené a já můžu začínat znovu a znovu. Je to vyčerpávající. Vyčerpávající natolik, že nic jiného řešit ani nemůžu.
Občas se nenávidím za to, že jsem já. Že je to všechno tak komplikované. Ale v lepších časech je nádherné být já - ty myšlenky, ta tvorba, to, co ze mě vyzařuje.
Chtěl bych vrátit to, jaký jsem byl, když jsem cítil, že patřím všude. Teď nepatřím nikam. Jsem prostě tam, kde jsem a jsem tu sám.

Je to zvláštní, když si člověk uvědomí, že i někteří lidé, které nezná, mu budou chybět. A ona mi vážně chybí...

Mohl bych psát anglicky...někdy jsou slova nebo úryvky textů daleko výstižnější než celý pracně napsaný článek.

Je neuvěřitelné, jak je všechno pomíjivé.
Je neuvěřitelné, jak rychle se člověk dostane z vrcholu na dno.

Jenže Ikaros letěl příliš blízko slunci, nejsladší Ondrášku...


xxx kotě

drowning lessons

23. září 2014 v 23:28 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Takže na začátek...dnes je úterý. Naprosto nevhodný den k psaní článku. (Ne, že bych věděl, proč. Prostěto nějak cítím. Dnes všechno nějak cítím.) Nemám rád úterý. Nemám rád středu. Mám rád čtvrtek a netuším proč. Den jak den. Den za to nemůže. Okolnosti za to mohou.

A dnes je úterý a já nemůžu létat.

A dnes je úterý a já vzlétl a málem se dotkl slunce.

Mám v hlavě různé obrazy. Obrazy Ikarose, jak vzlétá, jak se řídí srdcem.
Najít, co milujeme, a nechat to,aby nás to zabilo.
Co mě zabije...?
Kdo mě zabije?

Leť, Ikare, leť až za Slunce, až za měsíc, až za vesmír...už můžeš. Jsi volný. A já mám pouta. Pevná pouta. Moje srdce...nemůžu letět bez něj. Moje srdce mi říká, kam létat...

Všude jsou plameny. Já stejně neshořím. Jen budu planout...jsme věčným plamenem. Jsme plamenem, který nelze uhasit.

Tolik lásky. Z lásky živ, z lásky mrtev. Má to tak být.

A napiš o nás. Hlavně o nás. Nesmí být zapomenuto. Dostat se do všech zákoutí duše...Poznat každou zatáčku.

Mám rád kruhy s nekonečným počtem začátků a konců.

A všechno je všelijaké a nijaké.


xxx kotě