drowning lessons

23. září 2014 v 23:28 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Takže na začátek...dnes je úterý. Naprosto nevhodný den k psaní článku. (Ne, že bych věděl, proč. Prostěto nějak cítím. Dnes všechno nějak cítím.) Nemám rád úterý. Nemám rád středu. Mám rád čtvrtek a netuším proč. Den jak den. Den za to nemůže. Okolnosti za to mohou.

A dnes je úterý a já nemůžu létat.

A dnes je úterý a já vzlétl a málem se dotkl slunce.

Mám v hlavě různé obrazy. Obrazy Ikarose, jak vzlétá, jak se řídí srdcem.
Najít, co milujeme, a nechat to,aby nás to zabilo.
Co mě zabije...?
Kdo mě zabije?

Leť, Ikare, leť až za Slunce, až za měsíc, až za vesmír...už můžeš. Jsi volný. A já mám pouta. Pevná pouta. Moje srdce...nemůžu letět bez něj. Moje srdce mi říká, kam létat...

Všude jsou plameny. Já stejně neshořím. Jen budu planout...jsme věčným plamenem. Jsme plamenem, který nelze uhasit.

Tolik lásky. Z lásky živ, z lásky mrtev. Má to tak být.

A napiš o nás. Hlavně o nás. Nesmí být zapomenuto. Dostat se do všech zákoutí duše...Poznat každou zatáčku.

Mám rád kruhy s nekonečným počtem začátků a konců.

A všechno je všelijaké a nijaké.


xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama