put me out like a cigarette

27. září 2014 v 15:51 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Kde jenom začít? Tolik věcí se děje, tolik nežádoucích věcí...mě to trápí, každou chvilku. Když už si myslím, že se to lepší, tak mě zase popadne stav, že to lepší není, že je to pořád stejné a nikdy se to nezmění.
Snažím se postavit svoje kostičky v hlavě tak, jak byly, jenomže sotva se to začne podobat, něco se mnou zatřese a jsou zase rozházené a já můžu začínat znovu a znovu. Je to vyčerpávající. Vyčerpávající natolik, že nic jiného řešit ani nemůžu.
Občas se nenávidím za to, že jsem já. Že je to všechno tak komplikované. Ale v lepších časech je nádherné být já - ty myšlenky, ta tvorba, to, co ze mě vyzařuje.
Chtěl bych vrátit to, jaký jsem byl, když jsem cítil, že patřím všude. Teď nepatřím nikam. Jsem prostě tam, kde jsem a jsem tu sám.

Je to zvláštní, když si člověk uvědomí, že i někteří lidé, které nezná, mu budou chybět. A ona mi vážně chybí...

Mohl bych psát anglicky...někdy jsou slova nebo úryvky textů daleko výstižnější než celý pracně napsaný článek.

Po týdnu jsem mluvil s manželem. Stydím se za to, jak se k němu chovám. Za sebe...nechci být já.
Chci zase zpátky tu otevřenost. Jsem uzavřený, uzavřel jsem se sám a teď nevím, jak ven. Jestli to vůbec ještě někdy půjde. Zasloužím si to štěstí vůbec? Trvalo mi dva roky se otevřít jednomu člověku tak, že už to víc snad ani nešlo a ty dva roky jsou fuč...a byly to ty nejtěžší roky. Představa toho, že to budu muset absolvovat znovu, mě děsí.
Vím, že tu pro mě znovu bude, aby se to všechno obnovilo, jenže bolí vidět to, jak veškerá jeho snaha odešla pryč během pár chvil.
Je neuvěřitelné, jak je všechno pomíjivé.
Je neuvěřitelné, jak rychle se člověk dostane z vrcholu na dno.

Jenže Ikaros letěl příliš blízko slunci, nejsladší Ondrášku...


xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama