Lying is the most fun a girl can have...

2. října 2014 v 21:21 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Jsou tady myšlenky, které se mi poslední dny (možná už skoro týdny?) střídají v hlavě a já jsem z nich celý zmatený, protože prostě proto. (Za to by mi pan učitel na češtinu utrhl hlavu, ale to má hošánek blbý.) Jednou obviňuji sebe, jednou jiné. Z čeho? Ze všeho. Zvládnu "ťukat" hlavou o stůl hodinu a říkat si, jak jsem udělal to, že nemůžu být "normální" a z toho vím, že to není jen kvůli mně, ale hlavně kvůli okolí, které mi s tím vůbec nepomáhá. Jako dnes.
"Kotěěěěěě, pojď sem, pojď mi pomoct, já nevím, co to tady po mně chce." (Protože nejsem schopná naučit se základy angličtiny? Protože ve škole nedávám pozor a raději balím všechny kluky, kteří se přiženou do cesty? Protože jsem od přírody blbá? ) Tak jo, já jdu. Pomůžu, poradím, ochotně, snažím se to vysvětlit, proč to tak je, i když neberu učitelský plat (a že bych si to za ty roky už zasloužil). A jak to bude za týden? "Ten kotě, to j takovej...píp...buz-píp zas-píp."
Ne, holky jsou tak strašné. Ale heteráci kluci jo.
Nebo ne, holky jsou daleko horší. Holky to vždycky hrají na dvě strany. Holky v tom umí chodit tak, jak se jim to hodí. Holky jsou prostě holky.
A kluci jsou zas kluci.
Kdybych měl být (jako na vážno) s holkou, tak by musela být jedinečná. Musela by umět ocenit to, že nejsem typ, co by ji hned ošukal (a pokud možno hned po výstřiku zahodil). Taky to, že rád lichotím a neměla by říkat: "ale ty kecáš, vždyť jsem hnusná, tlustá, whatever". A moc rád bych jí dělal radost. A to v jakémkoliv směru. No, asi bych nebyl zrovna nejlepší partie po materiální stránce, ale po citové určitě ano. Prostě to tak nějak cítím. Dokázal bych dívce, že je milovaná.
Jenže osud tomu tak nechtěl. Změnil jsem se. Pořád zastávám to stejné, pořád mi přijde špatné střídat partnery jako ponožky a spát s někým na prvním (nebo i třetím, haha) rande. Ani bych holce nepráskl dveřma před obličejem, i když bych ji neměl rád. V tomhle trochu zaostávám, nehodím se do dnešní doby. Jak manžel řekl: "Jsou to kurvy, stejně jak chlapi, ale jinak, tak ňák hůř. Navíc jak pořád chtějí tu rovnoprávnost, tak by ony měly držet dveře aji nám, ne?"
Můj manžel holky v lásce zrovna nemá a to nejen kvůli tomu, že je gay. Hodně mě to ovlivňuje. Ale nemůžu říct, že když on, tak i já k nim budu mít takovou averzi. Jsem individuální osobnost, jsem sám za sebe. Ne úplně, spíš jen tak v určité míře, ale už si to aspoň uvědomuji.
Vím, že jsem schopný k holce cítit úplně to samé jako ke klukovi. Lidi jsou lidi. A když mě obojí přitahuje, tak proč bych měl dělat nějaké zásadní rozdíly?
Problém je v tom, že manžel má pravdu. Holky jsou kurvy, stejně jako chlapi, ale tak nějak jinak. Tak nějak to od nich víc bolí.
Zranilo mě pár kluků. A to jsem s nimi ani nic třeba neměl, třeba to bylo jen platonické, taková ta dětská zamilovanost spíše i do vzhledu. A zranilo mě podstatně víc holek. A podstatně jinak. Holku jsem předtím ale nikdy nemiloval. To přišlo až tak nějak teď, v trochu pozdějším věku. Předtím to bývalo spíš stylem: "hustý, mám holku. sice se mnou nechce být viděna oficiálně a na veřejnosti, protože jsem totální autsájdr, ale mám holku. sahal jsem na prsa :)." Nebo jsem je miloval, ale spíš tak z principu, nepřišlo to najednou samo. Až na tu jednu...nyní. Nedokážu se nutit do něčeho, co nejde samo... v té pocitové stránce. Buď to přijde nebo ne.
S velkým kotětem jsme vyhořeli. To speciální nám zůstalo. Cítili jsme oba, že se musí pohnout jinam. S malým kotětem mám zatím pocit, že by to jít mohlo, ale po měsíci ví člověk prd. Ono je to třeba silné, ale může to ze dne na den přejít. Uvědomit si tu hnusnou, studenou realitu, že takto to prostě nejde, že nám to "nebylo souzený" (jak sám kotě řekl). Což neznamená, že do citů nejdu naplno...právě je problém v tom, že jdu.
Teď zhruba dva týdny jsou docela peklo kvůli věcem v mé hlavě. Hodně vzpomínám. Čirou náhodou mi na mysl přišla moje bývalá nejlepší kamarádka, kterou jsem měl někdy v osmé a deváté třídě. Byla první člověk, který ve mně neviděl nic špatného a myslela si, že je úplně v pořádku, že já jsem já. Vymazal jsem ji. Jednou mi totiž napsala, bylo to naposledy, jen úplně jednoduchou větu "Ahoj kotě, mám rakovinu." A já se ptal, proč. A jakou. A jestli bude v pořádku. A nikdy jsem se nic nedozvěděl.
Nevím, kdy umřela. Neměl jsem ji vymazávat. Tohle jsem ještě neřekl ani manželovi. Nevím, proč to píšu zrovna sem.
Vzpomněl jsem si na ni, protože ona věřila v anděly a já jsem si začal říkat, jestli to náhodou nemůže být ona, kdo zpomaluje auta natolik, aby mě jen oťukala, kdo mi ředí prášky v těle, kdo mi schovává tepny, abych si je nepřeřízl, kdo mě hází "z okna" na druhou stranu. A nebo táta.
Rozepsal jsem pro ni dopis. Ještě ho určitě někde mám. Ale popište své pocity vůči člověku, který vám udělal život plný pochybností a potom zmizel. Hodní lidé by neměli umírat tak brzy. Taky mě naučila spoustu užitečných věcí, které teď využívám (s vlastními vylepšeními) jako úniky pryč, když je mi fakt zle. To je často...
Září přineslo depresi, takovou obrovskou, která přišla po dvou letech.
Deprese je přece taky žena. Deprese lže.
Život krásnej je, když jsou v něm krásní lidi.
Miluju život. Někde vzadu v mojí hlavě to vím...asi. Když mám dny, že se raduju i z toho, že mám pět prstů na každé ruce. (Zatím. Navíc tím nechci říct, že je to samozřejmost.) Ty dny mi chybí, hrozně moc. Chtěl bych se zase cítit šťastný. Chtěl bych být dítě.
Byl jsem dítě moc krátkou dobu. Nikdo si nezaslouží být dítě jen tak krátko. Dětsví je kouzelné. Čím jsem starší, tím víc na to přicházím. Není dlouho, co jsem byl s tátou v Eldorádu na trampolíně. A teď mám manžela, auto, musím se rozhodovat sám v životě. Nejsem rád dospělý.
Jsem rád, že ho mám. Je schopný mi zastat kteroukoliv pozici.
Manžel říká, že jsem jeho malý bojovník.

Je smutné, že některé věci už prostě musí skončit nebo skončily...Je smutné i to, že končí tento článek. Tolik smutku v krásným světě.


xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama