...and three tomcats in the house.

16. listopadu 2014 v 23:32 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Soužití ve třech v jednom bytě je občas docela na prd. Jdu do pracovny, tam se válí kocour, jdu do ložnice, tam se válí v knihách kotě, tak musím do obýváku, když chci být sám a...obývák mi není zrovna moc sympatický. Takže vykopnu kotě, ať se tam jde učit on. Ložnice patří tomu, kdo tu byl dřív. (Navíc, uklízet po třech kocourech...nic moc.)

Vyrazili jsme dopoledne na nákupy. Zjistil jsem, že letošní zimní móda v ČR stojí za pendrek a že prostě chci baloňák od Burberry za čtyřicet litrů...a taky bych prosil jednorožce, když už budou ty Vánoce. Všude hromady lidí. Nákupní centra zavalená lidmi všech věků. Já nemám rád lidi. Všichni do mě strkají, nemůžeme jít vedle sebe pomalu ani dva, natož všichni tři. Zkoušel jsem si miliardu různých kabátů, nad kterými bych asi v jiném rozpoložení slintal, ale dnes nebyla nálada. Prostě jsem se oblékl celý černě a dlabal na vše.

"Potřebuješ zimní boty... a ty potřebuješ zimní boty i kabát."

Pořád doufám, že letos bude pěkná zima, ale bez sněhu. Že bude taková štiplavá, která očišťuje, ale nebudu mít zadrbané kalhoty od pseudosněhových sraček. Jak má pak člověk asi udržet eleganci?

Všichni stresují s vánočními dárky. Já netuším, co dám svému kocourovi...ani k dvacetinám v únoru. A co teprv kotěti, to už vůbec ne. Pro kotě to budu první Vánoce, které bude trávit s někým, komu na něm opravdu záleží.

Kocour: "Letos budou chudý Vánoce, šetříme na opravu bydlení."
Já v duchu: "Tak očekávám ostrov."

Příjezd kocoura zpět domů neproběhl úplně tak, jak jsem si to představoval. Nastaly komplikace...a hádejme, kdo za to asi může. Ale všechno se začíná snad pomalu vracet do "normálu".

"Uděláme něco zvláštního."
Tak jo, proč ne?

Už snad týden nám tu každou chvíli běží Tomáškův seznam post-rockových skladeb a ještě jsem nezaslechl jedinou poznámku typu "ať už ty sračky konečně vypne". Na té hudbě je kouzelné nejspíš to, že když se u poslechu člověk něčemu opravdu věnuje, tak ji přestane pořádně vnímat. Je to spíš taková kulisa, aby tu nebylo to pohřební ticho, které mě deptá.

A taky jsme poslouchali Lanu. Nevím, proč to tak bylo. Prostě se to najednou zjevilo. Přitom mi ta žena není ani trochu sympatická a její žánr je mi docela cizí. Hádám, že do některé hudby se musí prostě dospět. (A teď nemám na mysli dospívání stylem dětství a dospělost...)

"The song is sex!"
Uvědomění, že už věci nebudou tak, jako dřív, trochu bolí. Ani tak ne mě, spíš kocoura. Odreagování je super věc, ale nesmí se přehánět. Nemám rád uměle navozené stavy, kdy nad sebou nemám kontrolu. Proto alkoholu hodně, ale jen do té doby, než ztratím vědomí...ne, sranda.

Trošku jsem si přehrával Thinking out loud a už jen čekám na vhodnou příležitost. Brzy se mi naskytne, jsem si úplně jistý.



xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama