sing it sing it sing it sing it

2. listopadu 2014 v 19:44 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Pořád nějak nemůžu uvěřit tomu, že je mi osmnáct a letos maturuju. Necítím se dospěle (tak devadesát procent času), necítím se připravený na to, abych se sám poslal do světa (resp. do jiné školy). Maturita má být zkouškou dospělosti. A od kdy určuje moji dospělost to, že vypočítám rovnici?

Máme tu listopad a mě začíná přepadat taková ta psycho nálada, že během pár měsíců mě to čeká, já nemám přečtených svých dvacet knih, v matice plavu, moje angličtina se horší a ze zbytku? Pfffr...připadne mi, že poslední čtyři roky jsem se válel, jedl, chodil na záchod, měl sex s přítelem a povídal si s blízkými. Nic víc. A to jsem si říkal, že škola má být k tomu, abych se něco naučil tam a ne sám doma. Asi trochu omyl. Proč tam teda, sakra, furt chodím?

A k tomu všemu tu máme moje uzdravování. Zdá se to zase lepší. Žiju si svoje splývající dny. Před týdnem bylo září. A nikdo mi neříkejte, že ne. The time is fucked up.

Hrozně mi chybí ty neskutečně dlouhé víkendové dny, kdy jsem jenom ležel v posteli, psal, poslouchal písničky...o nic se nestaral. Jen nějak přežíval, nežil. Byl jsem jenom já, nebyli lidi, o které jsem se bál, nebyl nikdo. Já v mojí společensky nepropustné bublině. Já, několik kilometrů nic a pak ostatní.

Tolik moc emocí. A já jsem jenom trochu vysoko. "Vysoko". A zítra budu zas přehnaně nízko. Tak to v mém životě chodí. Že jsem si ještě nezvykl. A posloucháme (a zpívám) Lanu. Proč? Like...kdo má rád ženské hlasy? Já ne. Ale tohle je tak utahané a když je člověk trochu sjetý, tak tomu asi rozumí a má z toho hroznou schízu. Nebo teda kotě.
Takové malé soukromé představení. Protože všichni jsme herci. A já mám strach odevzdat svoje psaní panu učiteli, protože mi zas ukáže, že to stojí za dvě hovna. Chybí mi paňčelka kost. té bych povídky psal klidně pořád. Ona nás moc chtěla. Tenhle nás nechce, akorát nás potápí. Protože jsme hloupí. Protože je nám jenom osmnáct a musíme být hloupí, že neznáme tolik cizích slov jako on. Že on používá cizí slova v předmětu "Český jazyk a literatura" už je úplně cajkovní.

Ach jo. Tolik moc věcí mě sere.
"To je všechno, protože neumíš ventilovat vztek, kotě, nic víc v tom není."
Tak už umím a co se změnilo. Hovno.
"Všechno, co řeknete nebo napíšete může být použito proti vám."
Velký bratr tě vidí, Velký bratr tě slyší, Velký bratr cítí, že ti smrdí nohy.

Jeden den zas půjdeme do ateliéru. A už mám úplně úžasný námět. Art is the weapon.

Life isn't that hard. Prostě to ze sebe všechno vykřičet a vyzpívat a nic nezbude. Jen já. Čistota a nic víc. Přimíchat se do víru barev. Byl bych třeba fialová. Fialová je boží.
A nebo do tónů hudby. Mám tak hrozně dobré nápady.

Let's do this shit.


xxx ko(š)tě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama