...and come out, kitten.

9. prosince 2014 v 9:09 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Ve svém životě mívám zajímavé stavy. Myslím ty dušení a ne ty, kdy jsem na plech.

Zrovna včera na jedné z těch záživnějších hodin literatury s Knězem jsme rozebírali báseň, protože prostě maturita a takové ty všední, nedůležité věci, které kazí dojem a prožitek. Můj zbytek třídy (společně s Knězem) dal dohromady jeden obraz, jeden skrytý význam. Jaké překvapení, že kotě to pochopil úplně jinak...
Básně jsou přece subjektivní. Všechno je subjektivní, proč si to dělat složité.

Celý včerejšek mi vypisoval K. snaží mě přesvědčit, že mám jít a mezi dohady o tom, že mně se nechce a jemu ano, se bavíme o různých věcech, co nás zajímají.
Řekněme, že můj přítel je čistě...člověk. Je praktický, občas do určité míry trochu snílek, svoje city prožívá...občas. A jeho cíle jsou konkrétní a až příliš reálné.
Naproti tomu K. je ten typ člověka, u kterého jsou ty obyčejné "lidské" věci až na druhé koleji. První příčku obsahuje odrážka s názvem "žij, jak žít chceš". Je poetický. Hodně. A abych pravdu řekl, měl jsem ten pocit už když jsem ho prvně viděl i jen na tu chvíli a on na mě promluvil. Už něco v jeho stylu chůze třeba. Taková ta volnost. Trávení volného času venku, ať už jsou pětatřicítková vedra a nebo nudle umrzají u nosu. Ať už prší, sněží, svítí slunce, padají trakaře nebo maturitní vysvědčení s hodnocením "neprospěl". Kdežto já jsem kotě domácí. Ve všem cizím vidím hrozbu. Jako ano, venku jsem rád. Ale třeba sám. Nebo s mým kocourem. Nebo s někým, koho už prostě více znám. První schůzky jsou ty nejhorší.

Naštěstí ze mě nějak opadají ty nálady, kdy si chci hledat vzory v tom, jak být dobrým (nebo alespoň slušným) člověkem. Nepotřebuju je. Potřebuju jen ty všednější vzory. Třeba ty, podle kterých budu jíst a podobně. Mám pocit, že K. by se stal mým vzorem. A kocourovi by se to vůbec nelíbilo. Stejně, na vzory jsem už asi zanevřel. Minimálně na ty lidské. Nestojí za to se zklamávat ve více lidech, než je potřeba.

"Napíšu ti báseň, anděli. Ale musíš si pro ni přijít."

Mohl bych možná i založit rubriku s nějakým klišé názvem, třeba něco jako "Rozhovory s K.", protože jsou opravdu výživné.

"Tak já tě jen zítra po škole doprovodím domů."
"Jo, abys věděl, kde bydlím? Navíc stejně chodím s Kocourem..."
"Nebuď paranoidní, nejsem stalker. Ale jestli mě naštveš, prostě si na tebe někdy počkám a nevyhneš se mi."

"Tak půjdeme do čajovny. Mám tam známou, budeme mít soukromí, pustíme si hudbu a já ti budu číst."
"Ne."
"A ty by ses mi trochu otevřel a pustil mě k tělu."
"Nebudu s tebou spát."
"Kdybys třeba nemyslel hned na sex, možná bys mě správně pochopil..."

"Moje dvě spolubydlící dělají hrozný bordel úplně všude, dokonce i v mém pokoji."
"Tak to jsi ještě v bytě neměl dva kluky..."

"Anděli, prosím, nic ti to neudělá."
"Pokud nejsi třeba sériový vrah a já nemám být další oběť..."
"Jo, psal jsi, že tě tvůj kluk nutil koukat na horory...Trochu tě to poznamenalo."

"Občas piju, abych svět viděl zkresleně a měl inspiraci. No, nepil jsem od té doby, co jsme se viděli."
"Takže jsem tě vyléčil z alkoholismu?"
"Andělská síla."



xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama