...and don't kill, kitten.

22. prosince 2014 v 9:44 | Arthurovo kotě |  Kočičí myšlenky a názory
Ten život není až tak špatný. Popravdě, ten život je dobrý.
Tím se utěšuji pokaždé, když přijdou ty horší momenty. Ty hodně horší momenty. Jakousi záhadou to funguje, protože rozřezaný jsem už jen částečně.

Moje tělo nějak ztěžklo.

Dívám se na celou svoji existenci trochu jinak, když už vím, proč vůbec na světě jsem. Respektive proč tu jsem, proč jsem zrovna v této podobě a v této době.

So this time I'll make you proud!
(It seems like I failed one thousand times. I certainly did. But I will not anymore.)

Smrt není jako z filmů. Kdy člověk umře obklopen svými milovanými, říkají si krásná poslední slůvka a je to až takové trochu romantické.
Reálná smrt je úplně jiná. Ideálně se s člověkem pohádáte, on odjede a už se nikdy nevrátí.
A pak je to vaše vina.
"Tys zabil tatínka. Kvůli tobě už nikdy nepřijde."
Ale nejste vrahem. Neprostřelili jste mu hlavu, nebyli jste ten řidič, co je srazil, nedali jste mu třeba jed na krysy do jídla.

A tak mě teď zajímá, kdy zemřela moje matka. Je to už dlouho. Je to už přes jedenáct let, to vím s určitostí. Jen nevím, jestli to bylo v moment jeho posledního výdechu nebo až jakmile dostala jeho parte.
Nezabil jsem svého otce. A bůh ví, že jsem nezabil ani svoji matku.

Stejně bych chtěl okusit ten pocit. Mít v ruce zbraň, přede mnou postava, nejlépe klečící, zoufalá, moje klepající se ruka rozsudkem smrti. Zabiju tě nebo ne?

Někdy během posledních cca tří let přišel ten zlomový bod, kdy jsem se musel rozhodnout, na kterou stranu půjdu. Nikdy jsem nefandil záporákům, dá se říct, že jsem se vždy ztotožňoval s kladnými hrdiny, takže to nebylo až tak složité rozhodnutí. Jenže i když si stvoření vybere stranu, ta druhá ho nikdy nepřestane lákat. To rozhodnutí není definitivní.
Musím bojovat za svoji věc. Občas je ten boj tak dlouhý a únavný. A myšlenky se točí kolem jednoho, "má to vůbec cenu?".

Tenhle život není až tak špatný. Vlastně je velmi dobrý.

Každé rozhodnutí, které jsem udělal, bylo svým způsobem (a to je důležité) dobré. Kdybych jediné udělal jinak, nebyl bych tu dnes, nepsal bych tento článek. (Což by asi až taková škoda nebyla.) Nepoznal bych lidi, které znám, neviděl bych místa, na kterých jsem byl. Život by měl asi jiné barvy než má teď. A upřímně? Tyhle barvy mému oku docela lahodí.
(Byl by život barevný, kdybychom se nepoznali? Protože před tím byl jen černobílý a žádný jiný.)

Můj život je plný hříchu. Ale tak to musí být. Hřích je v rovnováze s očistou. Takže tenhle život vlastně není až tak špatný...

Všechno je snazší. Na důležité otázky jsem dostal odpovědi. A ty další budu ještě hledat. V sobě.

Říkal bych tomu přirozená zvědavost.

Nezabiju tě. Vybral jsem si to dobré. Za dobrou věc se musí bojovat.



xxx kotě
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama