...and if I'm an angel...?

12. prosince 2014 v 10:12 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
A co se stalo předevčírem...
K...už jen to jméno. Takové nevšední. Úplně se k němu hodí. K...

Už předevčírem, když ode mě odešel, jsem cítil takový ten smutek ve stylu: "to není fér, tak málo času".

"Promiň. Dobrou noc, anděli."
"Odešel jsem proto, že jsem nechtěl být tak laciný. Není dobré dát to nejlepší hned z kraje."
"Ano, lituji toho, anděli..."

Když se s někým cítíte tak lehce, že můžete řešit vážně tak banální věci jako "zelená je pěkná barva".
A něco řeknete a ten druhý to okamžitě pochopí.

"Jsi pořád bůh?"
"Teď moc ne...stagnuji."
"Stagnace není vždy špatná. Občas je dokonce nezbytná."

"Můžu se tě na něco osobního zeptat?"
"Myslím, že za tohle jsme se už dávno dostali."
*A ten jeho nesmírně lehký úsměv* "Ve které válce jsi bojoval, že máš tolik jizev?"
"Bylo jich několik. Ta nejhorší byla mezi mnou a mnou."

"Nesoudíš mě."
"Bolest je umění. Ty se občas řežeš, já občas piju. Tak, pro život. Jsme si v zásadě rovni. Až na to, že ty jsi anděl a já jsem K."
"Neviděl jsi všechnu bolest."
"No, a ty taky ne. Ta moje vidět nejde."

A tak jsme se líbali. Ani to nebylo jako já a on, spíš jako "já" a "on".

"Odpustil jsi mi, anděli?"
"Nemám ti co odpouštět."
"Já si ještě neodpustil. Ale hlavně nebuď nešťastný. Dobrou noc."

"A když já jsem anděl, co jsi ty?"
"Já jsem já, anděli."


xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama