...and reversal with K. thing.

7. prosince 2014 v 23:02 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Nemusím se s ničím skrývat, můžu dělat kraviny, aniž bych se styděl, jsem uvolněný, můžu chodit po bytě nahý...a tak podobně. (No, poslední zmíněné mám nejraději.) Protože tu jsme sami dva.

Pojďme si dopřávat fyzické požitky a prožitky a pak pojďme na rande.

Občas si lehnu. Jen tak ležím a myslím na to, že splynu se vším přirozeným. Občas jsem barva. Většinou jsem barva. Nebo jsem víc barev. Fialová, modrá, zelená, žlutá, červená...
Jsem já, to pravé já. To, které mám být. S těmi světlými vlasy a šedýma očima. To vyšší já. Ležím v trávě. Čistota a příroda. Travní koberce...nadýchané.

Tenhle K. kluk má prý rád poezii. A chce jít ven. A je to umělec. Mám brouka v hlavě. Proč se ozval zrovna dnes? 7. 12. ...
Můžeme jít třeba na horkou čokoládu nebo medovinu nebo na avantgardu nebo Oldies nebo přemýšlet na oblíbené místo.
Třeba by mi pomohl vyplnit to prázdné místo, které si teď buduji. Už je to pomalu rok a půl od Koťátka (připadá mi celkem lamský odkazovat na vlastní starší články Oo) a pramálo se změnilo. Jsou věci, které cítím prostě pořád stejně a asi se s tím neumím smířit jinak, než udělat tu velkou prázdnou díru s tím, že ji někdo někdy možná vyplní. Někdo jiný. Někdo stálejší. Někdo reálný.

Zítra (nebo tak někdy) si seženu Anděla. Ten specifický vkus. Nepříjemně podobný mému a to o něm pořádně ani nevím.

"Poezii...no, nejvíc milostnou, ale jen určitou, rozumíš?"
"Víc, než si myslíš."

Tohle není zakázané ovoce. Možná jen tak napůl. Těžko říct, jestli by chutnalo dobře nebo ne.
Když vidím člověka a naprosto ho odhadnu...

"Vsadím se, že bys tančil výborně."
"A v létě chodím malovat i ven. Mohl bych namalovat třeba tebe, jsi pěkný, úplně jako obrázek sám o sobě."
"Dáš mi šanci?"

Jsem zmatený. Nevím, K., nevím.
Je čas, kdy bych to potřeboval. To, odkazované Koťátko, abych se mohl zeptat. Radu.

"Jsem bůh. A ty taky."
"Já vím."
"Jsi první člověk, který tomu rozumí, aniž bych to musel rozvádět dál."
"Řekněme, že nejsem člověk."
"Samozřejmě. Jsi bůh."
"Vlastně ani tak ne, spíš anděl."
"Tušil jsem to."


Dám ti šanci, K., ale stejně...
Milý "odkazovaný Koťátko", miluješ mě?



xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama