...and save me, please.

14. prosince 2014 v 22:51 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
A tak jsme s K. strávili víkend. V pátek v noci jsem ho jel zachránit z dědiny nedaleko města, protože je idiot, opil se a ztratil. (Tak přemýšlím, jestli je ta láhev absintu k Vánocům - respektive jako dar k poznání se - dobrým nápadem.)
Nebyl to nijak poetický víkend. Měl spoustu keců, padaly sexuální narážky, metaforické věty, jedli jsme jako správní intráci a zjistil jsem, že si taky myslí, že život je občas na prd a prý si nemám dělat nic z toho, že jsem se chtěl mockrát zabít. Prý na to myslí taky celkem často.

"Tak proč jsi to nikdy nezkusil?"
"Víš, ono to jednou stejně přijde samo a tady ten život má taky celkem něco do sebe."

Můj kocour říká, že život je dobrý. Hlavně taky, že ten můj život je dobrý. Že mít bordel v hlavě ještě nemusí být hned konec světa. (Ale žijte v té hlavě 24/7.)

Zase začínám vypínat. Být dítě. Ono je to fajn. Být "velký kocour" a najednou si začít hrát a být tele. Na druhou stranu pak vůbec neovládám náladu a můžu být najednou třeba vzteklý. Ale jsem uvolněný. Jako bych úplně cítil tu energii všude kolem mě. Že vychází ze mě a z ostatních lidí i věcí.

"Ale anděli, buď rád, že svět vidíš jinak než my. Alespoň můžeš být tím správným bohem."

A taky budu.


xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama