...and little bad "boy".

21. ledna 2015 v 16:02 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
Po osmnácti dlouhých letech mi došlo, že být dobrý je vlastně docela na piču vlastnost/charakteristický rys. Daleko lepší je přeci kopat za tu temnou stranu. A co že mě k tomu dovedlo?

Nejspíše celý můj život. Kdy jsem se ze všech sil snažil být hodnej kluk, držet krok a hubu. V prvé a poslední řadě to byly děti ve školce, ve škole, matka, moji nynější spolužáci a tak různě. Prakticky všichni, se kterými jsem měl tu "čest". Můj svět byl takto v silné nerovnováze. Já udělal vše, aby to bylo ok a všichni ostatní mi to jednoduše opláceli tím, že se ke mně chovali úplně debilně, způsobovali mi fyzickou nebo psychickou (nebo obě) bolest a hlavně mě vždy brali za někoho, kdo tu bude, ať udělají cokoliv. Jenže takto to nemůže fungovat.

Tudíž, počínaje dnešním dnem, zavrhuji 1) všechny, kteří mi opakovaně ublížili, 2) "dobrou stranu". Ale tak, některé je zavrhnout málo. Ti se mohou těšit na velice příjemné prožitky způsobené mojí maličkostí. Moje duše se rozhodla, že by byla ráda člověkem. Tak jsem tu. Bohužel ne tak úplně stoprocentně to vyšlo.

Mám dar pomáhat, ale na druhou stranu i dar působit bolest. A nikde není nařízení, že bych se měl přiklánět k tomu pouze a jenom dobrému. Je to moje svobodná vůle, která se rozhodla, že půjde dobrým směrem a nyní cestou rovnováhy. Už vím přesně, kde začnu. U svojí matky. A pak půjdu pěkně po příčkách dolů. Mám adepty na druhé a třetí místo. Výborné adepty. Pro jednoho z nich to asi bude nepříjemné překvapení z minulosti...ale co se dá dělat, každý zodpovídá za to, jak se k bližním chová. Každý, kdo si zahrával s něčím, čemu se nemohl vyrovnat, půjde do pekla. Metaforického, tak trochu.

Proč bych se měl učit kontrolovat se, když se konečně můžu využívat jako nástroj? Můžu povolit uzdu svojí potlačené podstatě. Je nesmysl krotit něco od přírody takto divokého. Samo o sobě to má ve mně temperament a když se občas nehlídám, je to časovaná bomba s rozbitým displejem. Může bouchnout kdykoliv a v jakékoliv síle. Teda, ta síla bude velká, to vím jistě. Uvidíme, jak mi to půjde.

Ostříhal jsem si vlasy. Všechny změny musí něčím začít, i když je to docela hovadina.

Tento článek je silně patetický, aby to vypadalo, že to nemyslím vážně.


xxx kocour
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | 23. ledna 2015 v 18:57 | Reagovat

Jsi lepší než tohle.

2 Malé kotě Malé kotě | Web | 24. ledna 2015 v 20:07 | Reagovat

[1]: já vím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama