...and the inside.

1. ledna 2015 v 18:31 | Arthurovo kotě |  Kočičí myšlenky a názory


Tolik ztrát, tolik nálezů.

Ta chuť prostě skočit do auta a odjet. Jet tak rychle, že se zastaví svět, čas. Tak rychle, že svět i čas půjdou pozpátku. Vrátím se kam patřím. Kdy jsem poprvé položil nohu na tento svět?

2014 přinesl pochopení. Poznání. Jen možná ne všechno správné. To pravé.

Po neděli mám zase ty stavy. Ty stavy, které mě donesly sem. Kde bych byl, kdyby nebylo to špatné? Kde bych byl...miluji svoji duši. Moje duše mě zachránila. Je v ní tolik lidskosti (proč je to nemožné? Proč je to realita? Proč mě opouštíš, má nejdražší duše?).

Zhasíná svíčku konečky prstů.

"Tohle je konec, Ondro."

Všechny sliby budou naplněné. Je to osud. Možná je to osud, který mi bere duši. Bolest odchází a zůstává prázdnota.
Příliš velký hřích. Příliš velký hřích na to, aby byl opomenut.
Jsem ztracený. V boji o duši. Ten mrtvý pocit. Ten zárodek ve mně. Zemřel. Poslední výdech byl tak krásný, byl to ten nejsladší hřích. A poté Adamovo jablko...

Velká moc přináší velkou zodpovědnost.

Křičím a nikdo neslyší. Bez duše. A čistota zůstala v dětské duši.

Rozsvěcím svíčku.

Ta naděje je. Někde. Trochu nebo hodně.

Bez duše. Mrtev. K čemu horký dech? Srdce dunící skrz dvě těla? K čemu něžný či hrubý dotyk? K čemu potěšení a rozkoše?
K čemu projít celou zem? K čemu poznávat? Otázky, otázky, bez odpovědí. Najdi odpovědi!

Bez smíření. Smíření přišlo.

Je čas kát se. Modlit o odpuštění. Je čas podřídit se. Věřit.

(Je moc pozdě. Je příliš pozdě, drahý příteli.)

(Tohle je konec, Ondro.)



xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Komentáře

1 K. K. | 1. ledna 2015 v 22:44 | Reagovat

Miluji tvoji duši.
Je čas se osvobodit z pout a letět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama