...and painless

22. února 2015 v 8:07 | Arthurovo kotě |  Kočičí myšlenky a názory
Dnes ráno mě probudila bolest. Ne nějaká přehnaná, ale taková ta vytrvalá, která vás nenechá za žádnou cenu spát.
Popravdě jsem se na ni těšil. Je to trest. Za všechno, co jsem udělal. Jenže ještě není na vrcholu. Teprve se tam šplhá. Těším se na okamžik, kdy to přijde. Kdy to začne bolet tak, že budu mít chuť si vyrvat vnitřnosti z těla, kdy budu řvát a snažit se to rozdýchat. Protože si to zasloužím. Protože je to i pro mě úleva.
Nemám strach z fyzické bolesti. Fyzická bolest je pomíjivá, je limitovaná délkou života a závažností zranění. Psychická bolest je jiné kafe. Ta nezná hranice. A naše hlava nám z obyčejné deprese dokáže udělat doslova peklo na zemi. Psychická bolest je zákeřná, podlá, vypočítavá a krutá. Fyzická bolest je jen tak nějak reálná.
A tak, snažím se vždy nekonečnou psychickou bolest odsunout fyzickou bolestí. Spousta lidí kolem mě si myslí, že neznám anatomii těla (respektive hlavně svého těla), ale znám. Vím, kde můžu bodnout, když si chci způsobit jen to rozptýlení bolesti. Vím kde a jak hluboko můžu říznout. A světě div se, za těch několik let jsem měl jen jednu vážnou nehodu. To proto, že jsem byl rozpůlený mezi tím, jestli chci bolest nebo smrt.
Někdy se potřebuji distancovat i od toho všeho, co mě dělá mnou. Těžko se to vysvětluje. I části psychické bolesti se dá uniknout. Na chvíli. Jediná potíž je, že jsem pak tak trochu nepoužitelný. Tak se drancuju. Přežívám dny. Což je podle všeho důležité. Nevnímám čas, nevnímám "podstatné" věci. A co hůř, nevnímám sebe. Sebe jako fyzickou bytost. (Těžko uniknout té schíze, co mám věčně v hlavě.) Prostě se pohybuji po světě se svojí otevřenou myslí. Už zase se mi vrací to, co jsem dělal, když jsem byl v začátcích objevování, to mi bylo takových dvanáct/třináct. Byl jsem všude, kde jsem chtěl být. Doopravdy všude. Jsem všudypřítomný. Ale nejsem žádný bůh, jsem prostě kotě.



xxx malá předoucí potvora
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Komentáře

1 misschien misschien | Web | 2. ledna 2016 v 19:57 | Reagovat

Fyzická bolest je tak nějak reálná. Je odporná, je hnusná, nedovolí člověku přemýšlet. A proto je jí bohužel někdy třeba.
Jak hluboko můžeš říznout? Co děláš s krví? Kdy už je to na šití?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama