...and sleepless nights.

26. února 2015 v 0:16 | Arthurovo kotě |  Kočičí myšlenky a názory
Už to bude měsíc, co jsem bez svých sedmi a půl. Prý vypadám hrozně, no, asi se cítím dost podobně, jak vypadám.
Mám dost zmatený a nesoustředěný život. V mysli mi vyplouvají na povrch nahodilé myšlenky, které se po okamžiku zase ztrácí. Nemá to žádný systém, nemá to žádný řád. Je to chaos v mojí hlavě. A já si říkám, že jsem možná nikdy nic nezapomněl. Jen se to odsunulo a já to musím zpětně najít. A nebo...bless lecitin. Jak se mi podařilo už skrýt to špatné (život u matky, i takto se to dá shrnout), tak se to zase objevuje. Prostě puf!...a je to v mojí hlavě. Čitelné, jasné, nepříjemně podrobné. Nejhorší je, že nevím, čím to je. Nevím, jestli se správně regeneruji (protože ruku na srdce, tohle - úterní den D - se mi ještě nikdy nestalo); jestli se v sobě pitvám tak moc, až jsem si zboural všechny zdi v mém imaginární vězení pro špatné myšlenky a vzpomínky; nebo jestli prostě zkrátka a dobře jenom příliš přemýšlím, a tak mozek pracuje víc a vytahuje vše možné. Nejsem zrovna opatrný. Na to, co by mi to mohlo udělat. Cítím se rozpolceně. Jako by někdo moje "vnitřní" já normálně rozpižlal napůl. Jedna půlka chce to, druhá ono. A já tak celkově jsem někde mezi tím. Plavu si.
Dnes jsem si krátil čekání na "ráno" (tedy na dobu, kdy jsou "normální" lidé schopní a ochotní vstát) promítnutím sám sebe, což se zdařilo. Akorát jsem z toho trochu unavený a přešlý. Nebylo to takové, jaké jsem očekával. Už to takto nechci. Nebo prostě musím přijmout, že je ve mně i něco jiného.

Dnes (25. 2.) má narozeniny jedna z mých prvních "lásek". Jedna z těch nejsměšnějších a nejnaivnějších. Kdy jsem si myslel, že pár jeho doteků znamená určitě opětovanou lásku. A dychtivě jsem čekal...jenomže on to věděl a byl to jenom jeden velký vtip.
Ale za dva dny má narozeniny i Kocour. Zítra si jdu na jeho dárek. Trochu se bojím.

Kdybych mohl, vyspal bych se sám se sebou. Čekám jen, kdy mě někdo naklonuje se vším všudy. Možná bych se mohl milovat, kdybych se promítl jako druhý člověk. Na tom se zapracuje. Snažím se.
Vlastně, toužím po tom vyspat se sám se sebou. Ani nevím proč, narcistické sklony to nebudou. I když jsem v sexu špica. Údajně...

Chtěl bych se kouknout na nějaký hluboký film. Abych měl zas ten zvláštní pocit, že by mě měl ovlivnit. Přitom je to film. Povětšinou fikce. Nebo přibarvená realita. Posledně jsem koukal na Kód enigmy a bylo to celkem fajn. Benedict v roli dalšího (částečně?) sociopata (a gaye).

Nebo přečíst hlubokou knihu. Cokoliv. Naposledy jsem přečetl Gatsbyho a O myších a lidech (neberu knížky, co čtu opakovaně).

Možná bych s těmi pokusy na sobě měl přestat. Třeba nic nespraví. Třeba to bude jen horší. Třeba si to tím dělám sám. Ale takový masochista snad nejsem.
Nebo možná jsem.

Je toho tolik, co říct...


xxx kotě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čičí...?

mňau?

Komentáře

1 K. K. | 27. února 2015 v 20:14 | Reagovat

Chci tě vidět...

2 Malé kotě Malé kotě | Web | 27. února 2015 v 22:06 | Reagovat

[1]: A já chci jednorožce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama