Duben 2015

...and an angel might be back.

28. dubna 2015 v 21:05 | Arthurovo kotě |  Kočičí život
"Jenom se tě na něco zeptám. Proč nejsi šťastný?"
"Protože miluju."

Všechno to začalo někdy před stovkami, možná tisíci lety...Keep it real. Začalo to před asi devatenácti lety, kdy jsem se rozhodl, že je čas na změnu. A tak jsem tu. Přitom občas bych radši nebyl. Někdy si ale všichni volíme špatně. (Snad budeme mít ještě příležitost k nápravě.)

Dospěl jsem a zjistil, že na složité otázky bývají často velmi jednoduché odpovědi.
Cítím tu katastrofu. Cítím ji v kostech a je blízko. Život podle klasického dramatu.

A v neděli (tu předminulou), po necelých třech měsících, přišlo uzdravování. A já cítil mírné zvýšení hladiny energie, které ovšem po celém týdnu kleslo zase skoro na nulu. S jediným rozdílem, že mě začala znovu tak příjemně bolet záda.

Po našem prvním experimentu s Kocourem si moje já navyklo na jeho přítomnost. Asi. Protože druhý experiment dopadl daleko lépe. Nevysál ze mě tolik energie a neroztrhal mě na kusy. Voda a oheň v symbióze. V klidu. A naše city se znovu prohloubily. Dostáváme se do dimenzí zcela neobjevených. Opouštíme reálno. Avšak stále zůstáváme tady. (Protože to možná nakonec není až tak špatný život, protože se nakonec snad dá nějak přežít.)

V životě mi uniká spousta paralel. Nikdy mě nenapadlo, že jich je až tolik. Nikdy jsem je neviděl, až teď začínám. (Vše dostává nový rozměr a smysl.)

Už nejsem prázdný. Poletuje ve mně jeho část. Ale stejně se tak cítím.
Být tak napůl...je příšerně složité.
Jsme v krizi.



xxx kotě

...and hollow lovers

6. dubna 2015 v 23:45 | Arthurovo kotě |  Kočičí myšlenky a názory
Chtěl bych zpět to čisté srdce, které mohlo věřit všemu a všem dokonale slepě. Lidé dokáží zničit opravdu všechno. Dokáží i vytvořit, ale ničení je v jejich podstatě. A nejhorší je, že lidské bytosti ubližují hlavně dalším bytostem. Nevinným.

Poslední týdny jsou...doslova horská dráha a mně s tím ani nejde bojovat. Nejraději bych se třeba zkouřil a nic neřešil. Jenže drogy ničemu nepomáhají, dělají to jen horší. Všechny ty prožitky jsou akorát intenzivnější, o což už nestojím. I tak je toho na mě příliš. Bolest i štěstí jdou do hloubky, i když je to od sebe vzdálené pouhých pár vteřin. Jsou to takové příliš hluboké řezy...akorát tentokrát ne do zápěstí. Moje duše je jako maso bez kůže...otevřená rána, do které každý den někdo přisype několik špetek soli. Pálí to. Hoří to. (Jako voda a oheň...a jeho oheň se ustaluje, už jen ohřívá vodu, někdy ji ale vaří.)

Už pár dní přemýšlím nad levandulemi, dřevem a Provencí...a dokonalou fialovou barvou. Ano, nebo ne? Nic není černé nebo bílé. Všechno je šedé. Ale byly doby, kdy jsem byl bílý. Sněhový. (A taky stejně chladný.) Dostihují mě existenciální krize a deprese. (Co kdyby nábojnice smočila ústa v mozkomíšním moku? Svět by šel dál, Lucien by svítil, Láska by umřela a třeba by se zrodila nová a čistější.)

(Taky erotická a morbidní poezie. Chci jí hodně a chci ji sypat ze sebe. Ten našedlý prášek, milenka osamělých nocí. A myšlenky na nádherné ženské křivky. Trocha rozkoše a probouzí se ve mně umělec. Už se téměř dokážu fyzicky uspokojit. Téměř. Nechci dosáhnout až na dno...Když budu na dně, bude to konec. Nebude cesta dál. Bude šedá tma. Ať mě nazývají třeba sodomitou, ale objevuji čím dál víc a je to čím dál zvrácenější, jenže něčemu neporučíš.)

Čekám na minutu kdy se dostanu ven ze svého kokonu. (Miluju slovo kokon. Je dokonalé.) A otevřu se. Všechna láska...bude mezi námi a já budu moci zemřít, v klidu, spokojený...
Otevírám se. Už žádné skrývání, žádné obcházení a žádné zbytečné lži. Už jen jiskření a upřímnost. Nic jiného. A velké rozhodování. Dospělý svět je příliš vážný a ošklivý.

(Chci mít dlouhý a vášnivý sex zakončený recitováním poezie. Té vlastní. S klukem.
Chci mít dlouhý a vášnivý sex zakončený druhým nebo třeba pátým kolem. S holkou.
Chci mít dlouhou a vášnivou trojku zakončenou...nezakončenou. S kýmkoliv.)

Přeju si, aby některé věci zůstaly tajemstvím. Třeba Koťátko. Protože se tolik změnilo. A já už nemůžu tančit mezi plameny, protože žádné nejsou. Asi zemřely, ale víc si myslím, že jsou jen přidušené...

Na místo toho ve mně vybuchuje sopka a všude voní levandule. Ztrácím se v hebkých polštářcích, v elektřině, v slzách...

Když jsem poprvé cítil to teplo obšťastňující vrchol mé fyzické existence...chtěl bych to zpět. Chtěl bych to znovu. Gatsby, přece jsi měl pravdu. Zopakujme minulost. Vyvarujme se chyb, zabijme.

(A touha po vraždě je každým dnem silnější. Po malé i velké smrti. Vím, že ho zabiju. Jen nevím, kdy. Ale brzy. Chci se brodit v jeho krvi. Chci cítit tu moc nad jeho životem. Stejně jako on měl nad mým. Zabít z lásky není hřích. Nebo je? .... "Zas ten kluk??" a jedovatý výsměch. Zas ten kluk. Který ukončí tlukot tvého srdce, vyžene všechen vzduch z tvých plic. Možná mě ten plyn otrávil, protože dýcháme v jedné atmosféře. Není souzeno přežít oběma, ale zkus zabít anděla. Vraž mu nůž do srdce. Střel ho do hlavy. Otrav ho. Všechno přežije! Je nesmrtelný, dokud nesplní svůj úkol. Tak zabij anděla, tvoje smrtelnost vyniká ještě víc vedle božího stvoření plného čistého -?!- citu. Tak zabij anděla, pokud ty jsi i mým druhem.)

"Anděli, anděli...aaaaaaaaaaaa...neodcházej, jsme tu svoji. Dotýkej se mě. Nenech nás uniknout pryč. Anděli, miluj mě z půlky tak, jako já tebe."

A tolik moře se vylilo v posledním půl roce. Celý oceán. Hráze se protrhly. Rozsudky byly vyneseny. Některé. Jsme děraví milenci a takto je to správně. Tak se odhodlej, maličký, zabij ho a nebo mu vrať dech. Udělej to. Nemáš zabíjet. Ty přece nemáš zabíjet. Tvoje láska nemá zabíjet. (Ale už zabila, jenže tebe, maličký, nikoho jiného.) Po stovky let stále nezkušeným panicem. Nezabíjej. Bude to poprvé. A nebo zabij a už nebude cesty zpět. Po první smrti vždy přichází další. Smrt chodí po třech...nebo po stovkách.

Cítím revoluci. Je blízko, nějaký zásadní převrat. Dostalo se mi to do hlavy. Dostali se mi do hlavy. V mé hlavě není bezpečno...nebo je? (A co když nábojnice smočí rty v mém mozkomíšním moku?) Něco není iluze, něco je skutečné. A co znamená skutečné?

Vrať mu jeho dech, dej mu ještě šanci. Dej mu život, dej mu trochu rozkoše. Tak dlouhá doba. Nic víc, jen čas. Jaký čas? Čas zmizel, čas se zbláznil. Stejně jako moje příčetnost, je pryč a pak je tu. A id se pere se superegem. Podřiď se, anděli. Je v tobě příliš mnoho z člověka a příliš málo z boha. Ikaros letěl příliš vysoko. A každou noc padá do polštářků...a každou noc do jiných.

Anděli bez křídel, jsi ještě pořád vůbec andělem? Jsi zrůdou? "Ty zrůdo, nejsi nic jiného než zrůda!" - Anděli bez křídel, prostě to vzdej. Nepatříš sem a nepatříš ani jinam!

Odešel jsem do jiného světa. Anděli bez křídel, stále jsi andělem, i když třeba nechceš. (Nebo chceš?) A viděl jsem tam jen oheň. Oheň je přece všude. Oheň je teď i v tobě. A nikdy nevyhasne...nebo ano? Vyhasne, když zemřeš? Kde je tvoje nesmrtelnost teď? Neuznáváš ji? Nejsi si jistý? Tvoje jistoty jsou pryč, anděli. A kde jsi ty? Uprostřed šedé. Té poloviční šedé a cesta nikam nevede. Bojíš se. Tvoje srdce bije nepravidelně. Je to tvoje srdce? Nebo jsi ho ukradl? Já vím, že ano, jsi zloděj, jsi špína. Vrátíš ten život? Není komu! Ukradl jsi život, anděli, a ani nevíš komu. Jsi ubohý. Anděli bez křídel, byl jsi vůbec někdy andělem? Nebo jsi byl vždy jen figurkou s ozdobnými křídly? Jaký jiný život to mohl být? A kam zmizel? Anděli, máš spoustu otázek a žádné odpovědi. Jednou nás to zabije, rozdrtí. Obracej se zpět k bohu. Odtam jsi přece přišel. Od boha. Začal jsi ovládat sněhové vločky...lusknutím prstu. Vždy jsi to věděl, anděli...jak to s námi bude. Neuvěřitelná nádhera za neuvěřitelnější cenu...
A kdy si pro to někdo přijde? A kdo si pro to přijde?

Jako malý vystrašený kluk na písku, ke kterému se sklonilo něco víc. Jako by prohlédl až na konec vesmíru a ještě dál. A přeci to stáří dohnalo chlapce až na konec...a musel si vybrat jinou cestu. Byl vůbec někdy chlapcem?

A kdy se z nevinnosti zrodilo krveprolití? Kdy se z nevinnosti stal hřích? Když se dívám do nebe, vidím odpovědi...Anděli, možná máme šanci něco napravit...ale ten život, ten je ztracený.

Anděli, neodcházej. Nenech mě tu...
Anděli, jsme přeci jeden. Bez tebe není žádný život.



xxx kotě